Březen 2009

8. kapitola - SETMĚLÝMI CHODBAMI BRADAVIC

23. března 2009 v 17:14 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Neměla představu, kolik může být hodin, večeři už beztak zmeškala. Chodby zely prázdnotou, stíny zlověstně tančily po stěnách, semtam zdí nehlučně proplul některý z bradavických duchů. Její kroky se s obrovskou ozvěnou rozléhaly po celém patře. Lily na okamžik zalitovala, že na Jamese přece jen nepočkala. Zaplavil ji strach, celým tělem jí prostupoval čím dál větší chlad, klepala se zimou.

Cesta byla nekonečná, šla jako náměsíčná, chvílemi i se zavřenýma očima a zatáčela zcela automaticky. Musela však někde minout správné schodiště, ocitla se v chodbě, kde nikdy dříve nebyla. Tma stále sílila..

"Uááááá!"

Někdo se vynořil zpoza brnění, přitiskl ji ke zdi a zykryl její ústa. Bránila se, mávala rukama, kopala nohama. Marně.

"Lily, no tak Lily! Uklidni se, to jsem přece já!"

"Seve?" pípla.

"Ano, já."

Povolil sevření a Lily mu padla do náruče.

"Co tu děláš, jak jsi mě našel?"

"Nebylas na večeři. A Potter taky ne. Měl jsem o tebe strach, tak jsem se tě vydal hledat. A našel", usmál se.

"Usla jsem venku u jezera..."


7. kapitola - SETKÁNÍ U JEZERA

23. března 2009 v 16:49 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
První týden školního roku utekl velice rychle. Nesl se zejéma ve znamení nabádání studentů profesory, aby již teď začali s přípravou ke zkouškám z NKÚ, které je v letošním roce čekaly. Málokdo bral tahle varování vážně - času dost - a když je venku stále tak hezky, nač si dělat předčasně starosti?

Lily posedávala pod jedním stromem na rozlehlých školních pozemcích s nádherným výhledem na jezero. Slunce se schylovalo čím dál víc na západ. Užívala si pocitu samoty, široko daleko nebylo živáčka. Na těle ji hřály stále ještě dost intenzivní sluneční paprsky. Zavřela oči, opřela se zády o kmen stromu a vychutnávala si neopakovatelnou sílu okamžiku.

Jak tak vířila myšlenkami v oblacích, stalo se, že upadla do říše snů. Když po několika chvílích oči znovu otevřela, jako by nestačilo, že byla dokonalé zmatená, kde že se to vlastně nachází; zírala do modravých očí ukrytých za brýlemi - Potter!

"Co tu děláš? Pusť mě!"

"Klid, Evansová, jen klid!"

"Budu řvát! Uřknu Tě! Kde mám hůlku?!"

"Klid! No tak! Stejně tě nikdo neuslyší!"


6. kapitola - SOUBOJ PŘED BUCLATOU DÁMOU

23. března 2009 v 16:10 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Kráčeli mlčky bok po boku, ticho přerušovaly jen jejich spěšné kroky a občasné zacinkání lahviček s lektvarem. Severusovi v hlavě vířily tisíce myšlenek, avšak - jako vždy - nedal na sobě nic znát. Jen Lily mohla za ta léta, co ho znala, rozpoznat, že není zcela ve své kůži a že se k něčemu odhodlává a svádí obrovský vnitřní boj. Párkrát se jí zazdálo, že se nadechuje, aby něco vyřkl - ale pokaždé si to na poslední chvíli rozmyslel.

Došli až před ošetřovnu, Lily opatrně zaklepala na dveře, které se v mžiku otevřely a objevila se za nimi madame Pomfreyová s asi desetiletým děvčátkem, které se jí drželo sukně. Nejprve si je od hlavy až k paté důkladně prohlédla, a když konečně usoudila, že ji nepřišli navštívit kvůli jakékoli újmě na zdraví, pozvala je dál a nasadila tázavý výraz.

"Posílá nás profesor Křiklan. Tohle Vám máme předat", ujala se slova Lily.

"Ach ano, Horacio mi o tomhle říkal.. pojďte, pojďte..!"

"Mamíí, co to nesou v těch lahvičkách?", otázalo se děvčátko.

"To je Ozdravný lektvar, drahoušku. Je vynikající na většinu poranění kůže.. Samozřejmě, s vyjímkou následků slých kleteb! Sem to můžete uskládat, děkuji Vám mockrát!"

Děvčátko na ně vykulilo dychtivě očka a prohlásilo:

"Až budu vělká, taky budu ošetřovatelkou v Bradavicích, abyste věděli!"

Lily se upřímně rozesmála, a madame Pomfreyová je následně s pobaveným výrazem doprovodila zpátky ke dveřím.

Opět se dali mlčky do kroku a zastavili se až po několika dlouhých minutách před portrétem Buclaté dámy.

"Lily, já... já ti musím něco říct!"

"Já Tobě taky", odpověděla mu nezvykle odměřeným tónem Lily. "Ty ale začni, Severusi!"

Tohle oslovení mu na dovaze příliš nepřidalo, obvykle mu totiž říkala "Seve".

"Víš... Potter - James Potter a -"

"Nic s ním nemám, jestli máš na mysli tohleto, stačí?"

"Ne, jde o něco jiného, já vím - "

Lily ztrácela trpělivost.

"O Potterovi se nechci bavit! Je to jen ubohý namyšlený frajírek, který si myslí, že... že..."

"To ano, ale.."

"Dej s ním už konečně pokoj, ano?"

"Když já..."

"Sbohem!"

Otočila se na podpatku a bleskově vyběhla pár schodů, pošeptala Buclaté dámě heslo a vzápětí zmizela za zavírajícím se portrétem.

5. kapitola - KŘIKLANOVI OBLÍBENCI

22. března 2009 v 20:45 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Sotva za Lily zaklaply dveře Komnaty nejvyšší potřeby, byla vtržena do davu studentů hrnoucích se do Velké síně na snídani. Sotva vešla, upřelo se k ní několik párů očí, kamarádka Amy se rozběhla přímo k ní.

"Proboha, Lily, kdes byla celou noc?"

Lily naznačila něco v tom smyslu, že jí o všem poví později. Jak postupovala dále, její pohled zaběhl ke zmijozelskému stolu a oči se setkaly se Snapeovými. Ten se pousmál, ale to už Lily bez jakékoli mimiky usedla mezi své přátele. Susan i Mary ji častovaly hromadou otázek, Lily ale nadále tajemně mlčela a tvářila se, jako nic.

"Nové heslo zní ´Kouzelná hůlka´, jestli to nevíš!", ozval se Sirius.

James byl zaraženější než kdy jindy a mezi občasnými vtípky, které chrlil spíše ze stereotypu, nenápadně těkal pohledem mezi Lily a místem za ní u zmijozelského stolu.

Když všichni dojedli a dostali své nové školní rozvrhy, stočila se řeč k nim a na tajemnou nepřítomnost Lily se jakoby zapomnělo. Za hlasitého klení se skupinka zvedla od stolu a ubírala se směrem ven ze síně. Těsně před dveřmi Lily zastavil Remus Lupin, jí nejsympatičtější člen Potterovy party.

"Lily, nechci z Tebe tahat, kde ses dnes v noci toulala…"

"Já-"

"Chci Ti jenom říct, aby sis dávala velký pozor."

"Samozřejmě že vím, jak je procházení se po setmělých chodbách hradu nebezpečné!"

"Teď nemluvím jen o hradu. Víš, jsou noci, kdy rozhodně není bezpečné vůbec se vzdalovat... na školní pozemky."

"Ale vždyť školník bránu hradu každý večer zamyká, nikdo se ven nedostane!"

"Lily, moc dobře víš, že brána není jedinou cestou ven z hradu.."

"Cože...?"

"Loni jsem tě jednou v noci za úplňku zahlédl toulat se s tím Snapeovic klukem po okraji Zapovězeného lesa!"

Lily polkla. Znejistěla.

"Vím o tom jen já, nikdo jiný."

"Ani-?"


"Jen já."

"Proč mi to teď říkáš? Cos dělal v noci mimo školu ty?"

Remus znervózněl a na chvíli ztratil svůj klid a vyrovnanost.

"To není vůbec důležité. Jen tak jsem se tam potloukal…"


4. kapitola - BRADAVICKÝ DOMÁCÍ SKŘÍTEK

22. března 2009 v 18:08 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Všude kolem to hlasitě řinčelo a Lily ještě dřív, než otevřela oči, úlekem vyskočila z postele. V tu ránu ostrý zvuk ustal. Promnula si oči a zmateně se rozhlížela.

"Kde to jsem…?", myslela si.

Pak si ale vzpomněla na předchozí večer a začínalo jí být vše jasné. Místnost se ale oproti večeru změnila k nepoznání: všude se povalovaly nejrůznější budíky, kukačkové i přesýpací hodiny a pár aparátů k měření času, které Lily ještě v životě neviděla. Konečně dokázala se stoprocentní jistotou určit původce nepříjemného zvuku, který ji před chvílí probudil.

"Páni.", hlesla tiše a pomyslela si, že něco takového nemůže být skutečné.

Úžasné starobylé kouzlo Bradavic. Kolik jich tady ještě je?

Intuitivně pohlédla do jednoho z rohů místnosti a spatřila malá nenápadná dvířka. Vsadila by cokoli na to, že tu včera nebyly! Zvědavost vyhrála. Vešla do malé koupelničky, kde našla vše, co potřebovala. Umyla se, a když se vrátila zpátky do ložnice, čekalo ji další překvapení. Naproti ní stálo malinké stvořeníčko s odstávajícíma ušima, chomáčkem vlasů na kebuli a s velikýma hnědýma očima. Na sobě mělo jen ušpiněný hadr omotaný kolem pasu - domácí skřítek! V rukou držel jakýsi plášť, a Lily v něm okamžitě poznala svůj nový nebelvírský hábit!

Lily o domácích skřítcích už hodně slyšela, ale ještě nikdy žádného neviděla! Jednak proto, že pocházela z mudlovské rodiny, ale taky proto, že podle toho, co povídali ostatní nebelvírští, domácí skřítky mají většinou rodiny čisté kouzelnické krve jako podřadné domácí otroky.
Skřítek jí upřeně koukal do očí a mrkal obrovskými řasami. Po chvíli, kdy Lily usoudila, že asi neblouzní, se zeptala:

"Kdo jsi?"

I když odpověď už dávno znala, chtěla mít jistotu, že ji nešálí smysly. Tvoreček se uklonil a ochotně a pohotově spustil.

"Bradavický domácí skřítek, Poukie, k vašim službám, slečno!" a zdvořile se poklonil.

"Ale… ale v Bradavicích žádní domácí skřítkové nejsou, ještě nikdy jsem žádného neviděla…"

Skřítek se uchechtl.

"Ale jistěže jsou, slečno! Akorát se jen tak studentíkům nezjevují. Od toho tady nejsme," pronesl zdvořile skřítek a opět se poklonil.


3. kapitola - KOMNATA NEJVYŠŠÍ POTŘEBY

22. března 2009 v 17:55 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Stáli oba dva ve ztemnělé chodbě a dlouho si upřeně hleděli do očí.

"Vylekal jsi mě! Co tady proboha děláš?"

Nadechl se k odpovědi, ale přerušil ho třetí hlas.

"Nonono, tak víš to heslo nebo ne, jak dlouho mám čekat?", ozvala se s křivdou v hlase Buclatá dáma.

"Omlouvám se, ale nevím."

Nato se Buclatá dáma zvedla a vystoupila z obrazu na vedlejší a pokračovala dál. Lily nevěřícně zírala do prázdného rámu.

"Ta se asi jen tak brzy nevrátí, že…?", ozval se za ní Severus.

Otočila se a znovu mu pohlédla do očí; tolik se změnil za ty dva měsíce, co ho neviděla.

"Ne,… asi ne."

"Co budeš teď dělat?"

"Nevím, ale asi mi nezbývá nic jiného, než tady čekat, třeba se někdo vrátí…"

"Hloupost, stejně by se nedostal nikdo tam ani zpátky, když tu ona není. Pojď se projít."

"Zbláznil ses? Teď v noci? Ještě nás chytí, vždyť už je dávno po večerce… A je to navíc první den, co jsem bradavickou prefektkou, mám si hned zadělat na problémy?"

Severus se ušklíbl.

"Neláká tě to riziko? Stejně, co naděláš? Buď tě chytí tady, nebo o dvě chodby dál… Pojď, mám nápad, něco ti ukážu…"

Lily naposled s nadějí vzhlédla k rámu, ale ten zůstával prázdný. Tak se tedy vydala za Severusem. Pořád lepší, než tu zůstat sama, říkala si. Netušila, kam ji vede, měla miliony otázek, ale při každém pokusu promluvit ji Snape utišil. Když už se po chodbách plížili bezmála 10 minut, prohlásil:

"A jsme tady!"

Ať se ale Lily rozhlížela, jak chtěla, nepřišlo jí na tom místě pranic zvláštního. Stáli uprostřed dlouhé tmavé chodby někde ve vyšším patře, kterou lemoval jen pár rezavého brnění. Severus na ni pokynul, aby zůstala tam, kde je, a sám několikrát přešel chodbou tam a zpět, vypadal velice soustředěně, zároveň ale i dost komicky. Když už Lily pomalu ztrácela trpělivost, zahlédla uprostřed zdi něco jako malinkou klíčovou dírku. Severus poodstoupil. Otvor se začal zvětšovat a za několik málo okamžiků před nimi stály velké starobylé dveře s omšelou klikou.


2. kapitola - VŮNĚ BRADAVIC

22. března 2009 v 17:29 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Vlak zpomaloval a za chvíli úplně zastavil. Když Lily vystoupila, do obličeje ji uhodil studený večerní vzduch a ona po dvou měsících opět spatřila malinké nádraží v Prasinkách.

"Lily, Lilyyy…!", prudce se otočila za hlasem a spatřila Mary, která se k ní prodírala proudícím davem.

"Kdes proboha byla?! James tě šel hledat!", zakřičela na plné kolo, ale dotázaná ji rychle utišila.

"Promiň, ale to ti řeknu raději až v klidu v naší ložnici, pojď!", a děvčata se vydala ke kočárům.

Za sebou slyšela dálkou tlumený hlas starého bradavického šafáře, který svolával studenty prvního ročníku k lodičkám.

Většina studentů je sice už předběhla, zbývalo ale ještě pár posledních kočárů bez koní. Lily s Mary nasedly do nejbližšího z nich. Když už se začal rozjíždět, přiběhli ještě opozdilí 3 hoši.

"Héééj, počkejtéé!", snažili se kočár zadržet.

Lily tiše pro sebe zaklela, když v jednom z nich poznala Jamese. Zdálo se, že i ten ji v tom samém okamžiku identifikoval a s jeho příkazem

"Jdeme!" se všichni tři rozběhli a do kočáru naskočili za jízdy.

Děvčata se posunula, aby jim uvolnila místo.

"Kde jsme nechali Červíčka?", vzpomněl si náhle jeden z nich.

"Nemám ponětí, Tichošlápku! Chybí ti snad? Však toho malého skrčka pro jednou neubude!"

Takhle se bavili ještě chvíli, dokud je nepřerušila Lily.

"Co je to za přihlouplé přezdívky?", tázala se Lily. Sirius plácl Jamese přátelsky přes záda a spiklenecky na něj mrkl.

"To je naše malé tajemství…", začal první z nich. "Ale že jsi to ty, Evansová, mohu ti to prozradit…", dokončil James a mírně se k Lily naklonil, jako by chtěl šeptat. Lily si poposedla a nastražila uši. "Ovšem pouze pod tou podmínkou, že půjdeš se mnou na rande!", dořekl.

"Ani náhodou!!", svlažila ho Lily tak automaticky, až se zbytek osazenstva kočáru dal do smíchu.


1. kapitola - BRADAVICKÝM EXPRESEM

22. března 2009 v 16:57 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Velké starobylé hodiny na nástupišti 9 a 3/4 nekompromisně ukazovaly za pět minut jedenáct. Kolem červené parní vlakové soupravy pobíhali ještě poslední opozdilci se zavazadly na pojízdných vozíčcích a jen s obtížemi hledali prázdná kupé.

Drobná dívka s hnědorezavými vlasy přistoupila k rodičům a s oběma se rozloučila políbením na tvář. Pak pohlédla na svou sestru, která se tvářila poněkud mrzutě a úzkostně špulila rty. Vypadala, že se musí opravdu přemáhat, když pípla s chvějícím se hlasem :

"Přeji ti úspěšný školní rok."

Dívka sestru objala, podívala se na ni provinile omluvným pohledem, ale to už se ozval ostrý hvizd píšťalky.

"Sbohem, Pet!"

Lily tedy nastoupila zpátky do vlaku, přitiskla tvář ke sklu a mávala až do té chvíle, než nástupiště zmizelo za první zatáčkou.

Vlak začal nabírat rychlost a do kupé se vrátily i další tři dívky a ihned se spustila debata o právě zpečetěných prázdninách.

"Poslyš, Lily, to byla tvoje sestra na tom nádraží?", zeptala se po chvíli světlovlasá dívka sedící naproti ní.

"Hm.."

"Že byste nevěřily, kam mě letos táta vzal!", přerušila je nejvyšší z dívek s havraními vlasy sedící po Lilyině pravici. "Na mistrovství světa ve famfrpálu!", pokračovala.

"Páni..", žasly dívky a nechaly si od Katie podrobně vylíčit průběh zápasu, i když jeho výsledek dávno znaly z vyprávění jiných či z rozsáhlé reportáže v Denním věštci.
"A co ty, Amy?", čtvrtá dívka polkla sousto Bertíkových fazolek tak dychtivě, až se rozkašlala a celá zrudla ve tváři.

"S tátou jsme cestovali po Africe, ale něco ho tam ošklivě pokousalo, a tak jsme se museli vrátit o tři týdny dříve, táta skončil u Svatého Munga. Ale už je v pořádku.", dodala, když viděla zděšené obličeje.

"Ještě že tak!", řekla Katie, "poslouchejte, co se stalo mému strýčkovi Andiemu…", a ujala se vyprávění velmi humorné historky, a když se děvčata zrovna smíchy prohýbala, otevřely se dveře kupé a dovnitř nahlédly čtyři tváře kluků.