4. kapitola - BRADAVICKÝ DOMÁCÍ SKŘÍTEK

22. března 2009 v 18:08 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Všude kolem to hlasitě řinčelo a Lily ještě dřív, než otevřela oči, úlekem vyskočila z postele. V tu ránu ostrý zvuk ustal. Promnula si oči a zmateně se rozhlížela.

"Kde to jsem…?", myslela si.

Pak si ale vzpomněla na předchozí večer a začínalo jí být vše jasné. Místnost se ale oproti večeru změnila k nepoznání: všude se povalovaly nejrůznější budíky, kukačkové i přesýpací hodiny a pár aparátů k měření času, které Lily ještě v životě neviděla. Konečně dokázala se stoprocentní jistotou určit původce nepříjemného zvuku, který ji před chvílí probudil.

"Páni.", hlesla tiše a pomyslela si, že něco takového nemůže být skutečné.

Úžasné starobylé kouzlo Bradavic. Kolik jich tady ještě je?

Intuitivně pohlédla do jednoho z rohů místnosti a spatřila malá nenápadná dvířka. Vsadila by cokoli na to, že tu včera nebyly! Zvědavost vyhrála. Vešla do malé koupelničky, kde našla vše, co potřebovala. Umyla se, a když se vrátila zpátky do ložnice, čekalo ji další překvapení. Naproti ní stálo malinké stvořeníčko s odstávajícíma ušima, chomáčkem vlasů na kebuli a s velikýma hnědýma očima. Na sobě mělo jen ušpiněný hadr omotaný kolem pasu - domácí skřítek! V rukou držel jakýsi plášť, a Lily v něm okamžitě poznala svůj nový nebelvírský hábit!

Lily o domácích skřítcích už hodně slyšela, ale ještě nikdy žádného neviděla! Jednak proto, že pocházela z mudlovské rodiny, ale taky proto, že podle toho, co povídali ostatní nebelvírští, domácí skřítky mají většinou rodiny čisté kouzelnické krve jako podřadné domácí otroky.
Skřítek jí upřeně koukal do očí a mrkal obrovskými řasami. Po chvíli, kdy Lily usoudila, že asi neblouzní, se zeptala:

"Kdo jsi?"

I když odpověď už dávno znala, chtěla mít jistotu, že ji nešálí smysly. Tvoreček se uklonil a ochotně a pohotově spustil.

"Bradavický domácí skřítek, Poukie, k vašim službám, slečno!" a zdvořile se poklonil.

"Ale… ale v Bradavicích žádní domácí skřítkové nejsou, ještě nikdy jsem žádného neviděla…"

Skřítek se uchechtl.

"Ale jistěže jsou, slečno! Akorát se jen tak studentíkům nezjevují. Od toho tady nejsme," pronesl zdvořile skřítek a opět se poklonil.




Lily konečně svitlo! Hned první den, kdy nastoupila do Bradavic, se u večeře zeptala Skoro bezhlavého Nicka, kolik že tady pracuje kuchařů, aby navařili tolik jídla. Tenkrát jí Nick odpověděl, že kuchyni obhospodařují domácí skřítci. Zjevování pokrmů za ředitelova lusknutí jí přišlo za těch několik let už tak běžné, že na tuhle informaci úplně zapomněla.

"Kolik vás je?", vyhrkla po chvíli zvědavě.

"Spousta, slečno. Desítky, možná stovky… pravda, nikdy jsem všechny bradavické skřítky neviděl pohromadě, máme toho tolik na práci!"

"Co všechno dělají bradavičtí skřítci?"

"Uklízíme ložnice studentů, společenské místnosti, umývárny, koupelny, chodby… Vaříme, sklízíme a umýváme nádobí… a taky… staráme se o Komnatu nejvyšší potřeby, to je naše povinnost."

Následovala opět úklona.

"Takže… ty jsi věděl, že jsem tady…?", doklaplo Lily.

"Ano, slečno. A proto jsem Vám donesl vaše školní oblečení…"

A podal jí úhledně poskládanou hromádku.

Užuž se chystal znovu se poklonit, ale Lily ho zadržela.

"Nemusíš se mi pořád klanět, nejsem něco víc, než ty."

Skřítek se nadechl, ale jako by ztratil hlas, vydal ze sebe podivně chrčivý zvuk a oči mu zaplavily slzy dojetí.

"Posaď se… Můžu pro tebe něco udělat, Poukie?"

To už ale skřítek modral a pak konečně ze sebe dostal pištivým hláskem

"Cože? Vy… pro mě? Ne.. ne… Už musím jít, slečno!", zaváhal, ale neuklonil se.

"Děkuji ti moc. Já jsem Lily, Lily Evansová. Z Nebelvíru.."

"To já přece moc dobře vím, slečno!" zašklebil se a zmizel.

Lily ještě chvíli stála udiveně na místě, ale pak pohlédla na jeden z budíků povalující se vedle postele a usoudila, že je čas na snídani. Ustlala postel, uklidila budíky na jednu stranu a pak vyklouzla z Komnaty nejvyšší potřeby s vědomím, že se sem určitě někdy vrátí.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 5. dubna 2009 v 18:01 | Reagovat

Jééé, to s tím skřítkem bylo krásný x) Máš na psaní vážně talent (asi trochu záviím, ale to se vsákne) x)

2 Lizz Lizz | Web | 10. dubna 2009 v 20:00 | Reagovat

Jj což skřítci.. nechápu proč s nima čarodějové zacházej tak jak zacházej.. ale super.. hone na další..xD

3 Fox Fox | E-mail | Web | 15. dubna 2009 v 18:49 | Reagovat

Vždycky mi byli skřítci sympatičtí, a Pokuie .. =)

4 Lilli Lilli | 23. ledna 2010 v 22:44 | Reagovat

Krása ale já myslela že komnata se může měnit jen když uvnitř nikdo není...

5 Maggie Maggie | Web | 8. března 2010 v 15:24 | Reagovat

ten skřítek byl milej...

6 Sunny Sunny | Web | 3. září 2010 v 20:50 | Reagovat

krása:D:Dúžasne píšeš, pútavo, ten dej proste neklesá!! :D najlepšia veta: Naproti ní stálo malinké stvořeníčko s odstávajícíma ušima, chomáčkem vlasů na kebuli a s velikýma hnědýma očima. :D:D

7 ginni ginni | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 10:22 | Reagovat

krása

8 Moony Moony | Web | 4. června 2012 v 20:46 | Reagovat

Poukie je sladký/á? :D hele ale ty budíky to by se mi nelíbilo :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama