Duben 2009

12. kapitola - PRVNÍ LÁSKA

13. dubna 2009 v 19:04 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
"Lily!!"

Sue a Mary hnedle vyskočily z postele a jedna přes druhou chrlily otázky.

"Jak tam bylo?"

"Jaktože už jsi zpátky?"

"Kde je Amy?"

"Ještě tam zůstala."

"A tys přišla... sama?"

"Teď v noci?!"

"Ne, sama ne." "

Tak s... kým?"

"S Martym."

Děvčata povytáhla chápavě obočí, Mary obdivně hvízdla.

"Vy dva-?"

"Ne!"

Dívky z Lily nespouštěly oči, její tvář se zabarvila doruda.

"No tak... možná, co já vím!"

Pohlédly na sebe, zašklebily se a hned nato skočily k Lily na postel, objímaly ji a hlasitě se smály. V tom humbuku vešla do ložnice i Amy. Netrvalo dlouho a došlo jí, oč tu běží, přece jen měla možnost Martyho a Lily celý večer pozorovat. Zapojila se do všeobecného veselí, které ještě dlouhou chvíli neutichalo.

Když euforie konečně opadla a Mary se Sue zalezly zpátky do svých postelí, Lily a Amy se tiše převléky a taky vlezly pod peřinu. Ložnici zaplavila tma a Lily po chvíli uslyšela Amy cupitající k její posteli. Zašeptala:

"Lily, spíš?"

"Jak bych mohla? Dneska nejspíš neusnu."

"Můžu na chvilku k tobě?"

Amy se posadila k Lily.

"Máš ho ráda?"

"Asi... asi jo. Je moc fajn."

"První láska!"

"Možná..."

"Lily, musím ti něco říct... já... já jsem se taky zamilovala!"

"Cože? Neříkalas náhodou, jaký že je Barny nekňuba?"

Amy se rozesmála.

"Ale ne, Barny ne, blázínku!"

"Tak kdo?", tázala se nechápavě a zmateně Lily.

"Edwin Lee."

"Cože?? TEN? Ten havraspárský chytač?! Ten sebevědomý floutek?!"

"Já.. já vím, jaké zvěsti o něm kolují, že může mít každou, na kterou si jen ukáže.. Ale dneska byl tak milý a pozorný..."

"Amy, ten se nezmění, takoví se nezmění nikdy! Mohl by si podat ruce s Potterem nebo s Blackem!"

"Za zkoušku nic nedám, ne?"

"Jen abys pak nebyla zklamaná."

"Neboj, s touhle možností taky počítám."

Dívky se objaly. Byly tak rády, že mají jedna druhou. Amy se vrátila zpátky do své postele a obě dvě dlouho do noci nemohly usnout, a když už se jim to přece jen nad ránem podařilo, pronásledovaly je sny jak vystřihnuté z červené knihovny.

11. kapitola - KŘIKLANŮV VEČÍREK

12. dubna 2009 v 23:29 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Dny na ošetřovně utekly jako voda - Lily se rychle zotavovala a spousta přátel, kteří ji přišli navštívit, jí dodávali energii a optimismus. Kromě Amy, Sue A Mary se zde ještě mihnul Remus Lupin, který vypadal velmi nezdravě s obrovskými kruhy pod očima a propadlými tvářemi; profesor Křiklan, který jí ještě jednou zřetelně pozval na blížící se večírek; Albus Brumbál - profesor obrany proti černé magii, který, ač to nikdy nahlas nevyslovil, řadil Lily mezi své nejoblíbenější studenty. Mimo ně dorazilo ještě na návštěvu několik Lilyiných kamarádů nejen z Nebelvíru, ale i z Havraspáru a Mrzimoru, kde se rovněž těšila velké oblibě.

V sobotu dopoledne přece jen madame Pomfreyová Lily propustila. Amy ji doprovodila do Velké síně na oběd, kde ji spolužáci vřele uvítali. Vyhla se upřenému pohledu od zmijozelského stolu a usadila se mezi kamarádky. O půl hodiny později se v obklopení zvídavého hloučku odebrala do nebelvírské věže a hned zamířila do ložnice. Když už vcházela dovnitř, uslyšela za sebou zvolání.

"Lily! Lily Evansová!"

Otočila se za chlapeckým hlasem.

10. kapitola - NEZNÁMÝ NOČNÍ NÁVŠTĚVNÍK

10. dubna 2009 v 14:40 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Užuž usínala, když zaslechla slabé cvaknutí zámku dveří od ošetřovny. Nejdříve si myslela, že se jí to jen zdálo. Zpozorněla, ale stále ležela otočená zády ke dveřím a napětím nedýchala. Tvář jí ozařoval jeden z mnoha třpytivých paprsků měsíce, který se blížil k úplňku a utápěl její oči ve slepotě. Tiché kroky se pomalu přibližovaly. Neohlédla se - v podvědomí tušila, že nejde o nepřítele. Uslyšela zvuk pláště šourajícího se po zemi.

Neznámý návštěvník změnil směr chůze a zahnul přímo k její posteli. Lily spěšně zavřela oči a předstírala spánek. Kroky náhle utichly a vedlejší lůžko tiše zakvílelo, když se posadil. Ubíhaly vteřiny, možná i minuty - ale ať napínala uši jak chtěla, nedonesl se k nim žádný další zvuk, který by značil přítomnost kohosti dalšího.

Po chvíli pozvolna otevřela oči a snažila se najít ve tmě obrys siluety. Nikde nikdo! Měsíc intenzivně osvětloval místnost, ale ani jediný jeho paprsek neusedal na něčí tvář. Zavřela oči a přemítala, zda se jí vážně vše jen nezdálo. Vtom zaslechla další podezřelý zvuk - byla si téměř jistá tím, že si onen někdo neznámý sundal z ramenou plášť a odložil ho na postel. Chvíli trvalo, než se odvážila oči znovu otevřít - a málem vyjekla leknutím! Tentokrát se na místě, kam předtím slepě hleděla, zřetelně rýsovala chlapecká silueta!

9. kapitola - NA OŠETŘOVNĚ

6. dubna 2009 v 20:19 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Lily se dalšího dne ráno probudila na ošetřovně. Madame Pomfreyová k ní přicupitala hned, když si všimla, že procitla.

"No konečně, slečno Evansová, vy jste nám dala, už jsem si dělala starosti! Jak se cítíte?"

Lily neměla sílu odpovídat a jak to tak vypadalo, ošetřovatelka ani odpověď neočekávala; pobíhala sem a tam a za chvíli se vrátila s lahvičkou jakéhosi nápoje.

"Jen pijte, až do dna, to vám pomůže!"

Lily poslechla a i přes nepříjemný zápach, nevábné vzezření i odpuzující chuť vyprázdnila lahvičku do poslední kapky. V tu chvíli Lilyino tělo zaplavil chlad a čím víc se jí rozléval po těle, tím víc ochabovaly její svaly a zatmívalo se jí před očima.. Ještě se na ni z mlhavého oparu usmála madame Pomfreová, a pak už se oddávala bezesnému spánku...

Do podvědomí se jí vkrádalo několik dívčích štěbetajících hlasů, jejichž intenzita každou vteřinou sílila. Mluvily rychle, každá z nich se chtěla dostat ke slovu, navzájem se okřikovaly.

"Pssst, vždyť spí, vzbudíš ji!"

"Nespí, teď zamrkala!"

"Nesmysl, to se ti jen zdálo!"

"Nezdálo, na mou duši!"

Lily konečně otevřela oči. Oslepilo ji náhlé světlo, ale za malou chvíli začala rozpoznávat rysy tří svých kamarádek, se kterýma sdílela ložnici. Pohlédla k oknu, už se pomalu smrákalo, prospala celý den...

"Lily! Jak je ti?", zvolala děvčata sborově.

Ale to už si mezi nimi razila cestu madame Pomfreyová.

"Dovolte..."

Položila Lily ruku na čelo, prohlížela si ji ze všech možných úhlů a dal jí vypít sklenici vody.

"Máte pravdu, moje medicína malinko zabrala. Slečna Evansová je na tom lépe."

"Takže už se dneska můžu vrátit zpátky k nám do ložnice?"

"Zbláznila jste se? Vyloučeno!"

Madame Pomfreyová se zatvářila velice ublíženě.

"Minimálně do pátku si tu ještě pobudete."

Lily smířeně pokrčila rameny. Cítila se stála dosti slabá, raději se ani nepokoušela opustit postel, jen se s obrovským vypětím sil posadila.