Červenec 2009

20. kapitola - NOVÝ ZAČÁTEK

29. července 2009 v 9:19 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Znovu se vzbudila krátce po poledni. Amy seděla na vedlejší posteli a sepisovala kupu domácích úkolů, hotovou práci třídila do dvou hromádek. Chvíli trvalo, než si všimla, že je Lily vzhůru.

"Co to-?"
"Jedna pro mě a jedna pro tebe." Usmála se. "Už jsem zvládla dějiny čar a kouzel, přeměňování a kouzelné formule. Jen s lektvary mi asi budeš muset pomoct, nemůžu s tím hnout-"

Lily se na ni vrhla a vděčně ji objala. Amy byla pro ni celé čtyři roky strávené v Bradavicích tou nejlepší kamarádkou a největší oporou. Teď se dala do vyprávění.

"To víš, že musím semtam odběhnout do knihovny nějakou knížku vrátit a nějakou si půjčit, dneska už jsem tam byla třikrát! Marty ale sedí celou dobu v rohu společenské místnosti schoulený v křesle a hypnotizuje dveře naší ložnice."

Lily se rozbušilo srdce.

"Ať tě ani nenapadne tam jít!" zarazila ji kamarádka. "Musíš ho nechat, ať se v tom sám podusí."

19. kapitola - OBROVSKÉ ZKLAMÁNÍ

27. července 2009 v 18:23 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Když ráno otevřela Lily oči, připadala si dezorientovaná a zmatená. Tři kamarádky seděly kolem její postele s nebesy. Tvářily se dosti ustaraně. To ji rozesmálo.

"Jste jako tři sudičky! To byste nevěřily, co se mi zdálo-"
"Lily?"
"Jen si to poslechněte! Marty-"
"Lily-"
"... moc pil na oslavě nebelvírského vítězství.. už to je vtipné, on normálně vůbec nepije-"
"Lily!"
"- a potom" zasmála se pobaveně "se líbal s-" Zasekla se. "S kým se to vlastně líbal? Moc si ten sen nepamatuju.. Asi jsem odešla do ložnice - a pak už si na nic nevzpomínám..."
"Lily, to nebyl jen sen!"

18. kapitola - OSLAVA VÍTĚZSTVÍ

24. července 2009 v 10:40 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Dlouho jen tak posedávala na posteli a přemýšlela nad verši, které tiskla v ruličkách v ruce. Dala dohromady všechny tři obdržené pergameny a vložila je do šuplíku. Sotva ho zavřela, vešly do pokoje Mary, Sue a Amy.

"Vyhráááááli jsme! Ať žije Nebelvír - co je, Lily? Děje se něco? Jdeš s náma slavit?"
"To si piš, že jdu!"
"Marty hrál úžasně - tuhle jsem po cestě zpátky na hrad slyšela rozhovor dvou čtvrťaček, které ti ho očividně dost závidí, tak bacha na ně!"
"Hmm.."
"Z Blacka si nic nedělej, ten mele takové hloupé řeči v jednom kuse, frajer jeden namyšlená!"
"Děkuju."
"Mám takový dojem, že oslava začíná, pojďte!"

Vběhly do společenské místnosti, kde se nedalo hnout, kolik se tam najednou sešlo lidí. Uprostřed kdosi vykouzlil malé pódium, kde teď stáli všichni hráči nebelvírského týmu se skleničkami máslového ležáku v ruce a chystali se pronést slavnostní přípitek. Dívky se snažily protlačit co nejblíž a po cestě jim někdo do rukou vrazil rovněž sklenky plné výborného máslového ležáku. Marty jakožto kapitán se chopil řeči jako první.

"Ahoj, zdravím vás a srdečně vás vítám na oslavě našeho velkého nebelvírského vítězství! Jsem moc rád, že můj první zápas v roli kapitána se takhle vydařil. Co víc říct - děkuju našemu úžasnému týmu za perfektní výkony, vám za obrovskou podporu a slavte, jak nejlíp umíte!"

17. kapitola - NEBELVÍR VERSUS MRZIMOR

22. července 2009 v 8:03 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Cestou po školních pozemcích Mary, Sue i Amy jedna přes druhou brebentily a polemizovaly o nadcházejícím zápase. Lily však opět mlčela. Dvě básničky, které během tohoto dne dostala, jí vrtaly v hlavě. Jak jí je autor dopravil? Jak mohl vědět, kam se posadí u nebelvírského stolu? Jak onen pergamen přemístil na její místo, když tam celou dobu seděla a ničeho si nevšimla?

Ale to už dívky došly k tribunám a vylezly po schodech nahoru. Do zápasu zbývalo ještě dost času, nikde nikdo, a tak se usadily hned v první řadě na nejvyšší z tribun. Mary kouzlem připevnila k okraji tribuny transparent "Nebelvír do toho!", který sám skandoval a vyvolával několik různých povzbuzujících pokřiků.

16. kapitola - PERGAMENOVÝ BÁSNÍK

21. července 2009 v 18:38 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
ly otevřela oči a chvíli jí trvalo, než mezi křižovatkou slunečních paprsků rozpoznala obrysy svých kamarádek, které již byly vzhůru a pobíhaly nadšeně po pokoji.

"Co blázníte?"
"Vstávej, Lily, honem! Vždyť je dneska famfrpál!"

Skoro zapomněla, že už dnes se koná první zápas letošní bradavické famfrpálové sezóny, a to mezi Nebelvírem a Mrzimorem. A to jí to Marty poslední týden stále připomínal! Byla to jeho premiéra coby kapitána nebelvírského týmu a moc mu záleželo na tom, aby zvítězili.

Lily vylítla z postele a přidala se ke všeobecnému shonu v ložnici. Jedna přes druhou se předháněly, která z nich bude mít na sobě více červenozlatých doplňků. Lily si dávala extra záležet, vždyť je přítelkyní nebelvírského kapitána, měla by jít všem vzorem! Mary jí na tváří hůlkou namalovala nebelvírský znak, který se co chvíli měnil na zlatočervené srdce se jménem Marty Jones uprostřed. I když nejprve malinko protestovala, nechtěla být středem zájmu, nakonec se ale nechala přemluvit, když si i zbylé tři dívky vytvořili podobné obrazce na svých tvářích.

Když už se chystaly na snídani, všimla si Lily na svém nočním stolku srolovaného kousku pergamenu. Nikoho jiného by to asi nepřekvapilo a neudivilo, Lily však byla co se týče pořádku hodně pečlivá, a tak se pergamen u její postele dost vyjímal.

"Počkejte!", křikla na kamarádky a vrhla se po pergamenu. Rychle ho rozmotala a začetla se.

15. kapitola - LEVICORPUS

19. července 2009 v 23:36 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
James vylítl z peřin. Jakási neviditelná síla ho vyzvedla do vzduchu a držela ho za kotník hlavou dolů. Překvapením vyjekl a snažil se zorientovat v prostoru a rozespalýma očima tápal v náhlém přívalu světla. Pravda, bez brýlí to bylo ještě mnohem obtížnější.

"Bu-dí-čéééék!"

Tři kamarádi stojící kolem něj se srdečně smáli. Nejvyšší z nich ledabyle držel mezi prsty hůlku a mířil na něj.

"Tichošlápku! Já tě... já tě zaškrtím!"
"Jen si posluž...", vybídl ho úmyslně protáhle znuděným hlasem kamarád.
"Tak mě koukej spustit dolů!"
"Jak je libo..."

Sirius přerušil kouzlo a kvapně odhodil hůlku na postel. James s hlasitým žuchnutím dopadl na zem a zmateně kolem sebe mával rukama a s obrovským úsilím se pokoušel vstát. Jen co se mu to podařilo, užuž se sápal po Siriusovi a pustil se do něho pěstmi.

Zbylí dva chlapci se smáli, avšak po chvíli Remus vytáhl hůlku a jediným mávnutím je od sebe oddělil. Sirius se hlasitě smál, kdežto James pěnil vzteky.

"Okamžitě dej to štítové kouzlo pryč, ať ho můžu zabít!"

Sirius se nadále smál, a v tu chvíli se k němu znovu přidali i Peter s Remusem. Ještě chvíli zlostně klel, ale pak své úsilí vzdal.

14. kapitola - PRASINKY

17. července 2009 v 23:47 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Tak konečně po dlouhé době další kapitola! Nemějte mi za zlé tu romantiku.. a možná taky trochu i tu kostrbatost. Musím se do toho psaní zase znovu dostat.. :) Přeju pěkné počteníčko :))

Lily se probudila ve slunečními paprsky zaplavené ložnici. Její tři kamarádky ještě spaly. Necítila se nijak unavená, naopak. Navzdory brzké ranní hodině se rozhodla opustit svoji postel s nebesy, tiše se oblékla a pár minut nato se už kvapně protáhla portrétem Buclaté dámy a zamířila k sovinci. Hrad byl zcela vylidněný, chodby se utápěly v přívalech sluneční záře. Lily zrychlila krok a zlehka se nesla známou cestou. Netrvalo dlouho a za hlasitého řinčení otevřela dvířka sovince.

Na bidýlkách tu posedávaly desítky sov; některé z nich se sklopenými hlavami dřímaly, jiné mžouraly očkama na nově příchozí, jiné tlumeně houkaly nebo pomalu uzobávaly přichystané krmení. Lily obešla celou místnůstku dvakrát dokola, než našla svoji oblíbenou sovičku, kterou pojmenovala Owie. Vytáhla z kapsičky pamlsek a podala ho v dlani Owie, ta ji vděčně klovla a začala si pročechrávat peří očekávajíc dalekou cestu.

"Počkej chvilinku, jen co to dopíšu!", zašeptala Lily a odebrala se k nedalekému stolečku. Mávnutím hůlky očistila desku od sovího trusu a položila na ni hustě popsaný svitek pergamenu. Připsala tři řádky a jelikož nezbývalo více místa, dodala jen "S láskou, Lily" a zatočila papír zpátky do ruličky. Z rukávu vytáhla ještě další zatočený svitek a oba připevnila Owiemu k nožce, kterou jí sám ze zvyku nastavil. "Ne že to popleteš", vtipkovala. "Tenhle je pro mámu a tátu, ten druhý pro Amélii."