14. kapitola - PRASINKY

17. července 2009 v 23:47 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Tak konečně po dlouhé době další kapitola! Nemějte mi za zlé tu romantiku.. a možná taky trochu i tu kostrbatost. Musím se do toho psaní zase znovu dostat.. :) Přeju pěkné počteníčko :))

Lily se probudila ve slunečními paprsky zaplavené ložnici. Její tři kamarádky ještě spaly. Necítila se nijak unavená, naopak. Navzdory brzké ranní hodině se rozhodla opustit svoji postel s nebesy, tiše se oblékla a pár minut nato se už kvapně protáhla portrétem Buclaté dámy a zamířila k sovinci. Hrad byl zcela vylidněný, chodby se utápěly v přívalech sluneční záře. Lily zrychlila krok a zlehka se nesla známou cestou. Netrvalo dlouho a za hlasitého řinčení otevřela dvířka sovince.

Na bidýlkách tu posedávaly desítky sov; některé z nich se sklopenými hlavami dřímaly, jiné mžouraly očkama na nově příchozí, jiné tlumeně houkaly nebo pomalu uzobávaly přichystané krmení. Lily obešla celou místnůstku dvakrát dokola, než našla svoji oblíbenou sovičku, kterou pojmenovala Owie. Vytáhla z kapsičky pamlsek a podala ho v dlani Owie, ta ji vděčně klovla a začala si pročechrávat peří očekávajíc dalekou cestu.

"Počkej chvilinku, jen co to dopíšu!", zašeptala Lily a odebrala se k nedalekému stolečku. Mávnutím hůlky očistila desku od sovího trusu a položila na ni hustě popsaný svitek pergamenu. Připsala tři řádky a jelikož nezbývalo více místa, dodala jen "S láskou, Lily" a zatočila papír zpátky do ruličky. Z rukávu vytáhla ještě další zatočený svitek a oba připevnila Owiemu k nožce, kterou jí sám ze zvyku nastavil. "Ne že to popleteš", vtipkovala. "Tenhle je pro mámu a tátu, ten druhý pro Amélii."



Amélie byla Lilyina dlouholetá kamarádka, kterou znala od nejoutlejšího dětství a která rovněž pocházela z mudlovské rodiny. Jen neměla to štěstí, že by se u ní projevily kouzelnické schopnosti a přijali ji do Bradavic. I tak se ale o prázdninách s Lily často vídaly a Amélie věděla o kouzelnickém světě skoro vše. Lily se hned na začátku prvního ročníku svého studia v Bradavicích zeptala profesora Brumbála, zda může své mudlovské kamarádce odtajnit existenci kouzelnického světa, aniž by porušila zákon o utajování. Brumbál k dívčině obrovské radosti souhlasil, a tak jejich vzájemné korespondenci přes školní rok nic nebránilo!

Když se vrátila zpátky do ložnice, kamarádky se již probouzely. "Už jsme se bály, že jsi odešla do Prasinek bez nás!" Lily zaplavil pocit obrovského štěstí - no vida! Úplně zapomněla, že je sobota, a tudíž ji čeká po dlouhé prázdninové odmlce první návštěva Prasinek v letošním školním roce! O chvíli později si však uvědomila, že slíbila svoji spoluúčast Martymu a hledala způsob, jak to kamarádkám oznámit. Doteď totiž pokaždé podnikaly tuhle cestu bez vyjímky společně.

"Já..", začala koktat rozpačitě Lily. Dívky se rozesmály."My víme! Nemáš proč se omlouvat. Pokud nás tedy neochudíš o detaily!" Lily se vděčně usmála. Vypravily se na snídani. Velká síň přetékala návalem nadšených studentů třetích a vyšších ročníků, kteří brebentili a jeden přes druhého vznášeli nápady, kam zajít a která místa a obchůdky rozhodně nemohou opomenout.

Od stolu na Lily mával od ucha k uchu smějící se Marty. Přisedla si k němu a Marty ji přede všemi majetnicky objal a políbil na tvář. Lily se na chvíli zarazila - přece jen spolu chodili teprve dva týdny a na veřejnosti si zatím tyhle projevy lásky odpouštěli. Tenhle pocit ji ale velmi rychle opustil, když pohlédla do Martyho upřímných rozzářených očí.

Po snídani rychle Velkou síň opustili a zařadili se mezi čekající, které starý školník nejprve vyhledával podle jmen v příslušném seznamu a hned nato je vypouštěl branou na cestičku směřující do Prasinek. Krátce před tím, než na ně došla řada, se Marty otočil a za zběsilého mávání křikl na procházející čtveřici hochů. "Hej, Jamesi! Jdete opačným směrem! Nebo se snad nechystáte do Prasinek?" "Ale jo, jasně že jdeme taky!" Zašklebil se James a prohrábnul si svoji už tak dost rozcuchanou kštici. "Vsaď se, že tam budeme dřív, než vy!", dodal Sirius a zmizeli za rohem.

"Tak to bych rád viděl", pronesl pro sebe pobaveně Marty, prošel s Lily kontrolou a ruku v ruce se vydali směrem k Prasinkám. Netrvalo dlouho a ocitli se na hlavní nákupní uličce, rozhodli se však nejrpve pro krátkou procházku za vesnicí. Když míjeli jednu z místních hospůdek, ze dveří zrovna vycházela partička čtyř hlasitě se chechtajících hochů. "To jsem blázen..!", vydechl Marty. "Zdravíčko, kapitáne! Kde se tak couráte?", křikl pobaveně Sirius. Lily střídavě probodávala pohledem jak Jamese, tak Siriuse. Remus s Peterem stáli opodál. Šli přece s Martym docela hbitým krokem a nebyla si vědoma, že by je snad předběhli a jiná cesta z hradu do Prasinek není! Nebo snad...?

"Dovolíte?", razil si cestu Sirius mezi nechápavě zírajícím párem a jeho tři kamarádi ho ihned napodobili. Nechali je nevěřícně stát na místě a rozběhli se pryč.

Lily s Martym se nakonec rozhodli pro posezení v místní čajovničce, kde ani jeden z nich nikdy dříve nebyli. K jejich překvapení zjistili hned po vstupu dovnitř, že je kýčovitě růžová a přeplněná bradavickými zamilovanými páry. Usadili se u jednoho z posledních volných stolečků a objednali si z pestré nabídky kouzelných čajů.

"Lily, ještě jsem neměl pořádně příležitost Ti něco říct.."
Lily překvapeně vzhlédla.
"Víš, tenkrát, na tom famfrpálovém hřišti, já.."
"Marty, neříkala jsem Ti snad stokrát, že se není za co omlouvat?"
"Já vím, ale stejně si nemůžu pomoct, mohl jsem..."
"Všechno se to událo moc rychle, za to přece vůbec nemůžeš!"
"Ale, víš... James..."
Lily popotáhla obočí a pochopila, kam tímhle rozhovorem míří.
"Co s ním?"
"Všichni ví, že už se mu dlouho líbíš... A byl to ON, ne já, kdo Tě zachránil před ošklivým zraněním a..."
"Marty!"
"Já, já.. chci říct, že bych Ti vůbec neměl za zlé, kdybys Ty... Kdyby James.."
"Marty!! Ty žárlíš!", Ušklíbla se pobaveně Lily.
"Nejsem slepý, abych neviděl, jak na Tebe kouká.."
"Marty Jonesi! A dost! S kým jsem tady teď v čajovně?"
"Se mnou, ale.."
"A kdybych s Tebou být nechtěla, tak bych tady nebyla! Jak Tě mohlo něco takového napadnout! Já a ten náfuka Potter. Mám ráda Tebe. Nikoho jiného!"
To Martyho v onu chvíli uklidnilo. Ale jakýsi závistivý červ hlodal v jeho hlavě pořád dál. James je oblíbený. James je výborný famfrpálový hráč. James studuje s Lily ve stejném ročníku. James..

Nemohla se na jeho zoufalý výraz koukat, a tak se k němu naklonila a políbila ho.

"Ty moje trdlo. Nemáš proč žárlit. A už vůbec ne na Jamese Pottera!"

Marty velkoryse zaplatil za oba útratu a vydali se zpátky k hradu. Bylo už pozdní odpoledne a slunce se chýlilo za obzor. Poslední hloučky studentů se vracely zpáty do hradu. Marty s Lily ještě chvíli jen tak postávali a koukali v objetí na vzdálené Prasinky, ale pak už bradavická brána zaklapla i za nimi.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Týnuš Týnuš | Web | 18. července 2009 v 9:52 | Reagovat

Jů jů jů :D:D...hezky, jako vždy. Žádná kostrbatost...akorát prosím prosím...aktivuj si blog, byla by škoda o tohle všechno přijít. Pokud s tím třeba potřebuješ pomoc, stačí říct.

2 Evanka Evanka | 18. července 2009 v 10:16 | Reagovat

[1]: Já už jsem si ho aktivovala, mnohokrát, kontaktovala jsem i adminy, ale nějak jim to blbne :)) A neboj, i kdyby mi ho nějakým nedopatřením zrušili, dá se to do pár dní obnovit, a navíc mám všechny kapitoly poctivě poukládané v počítači, tak neboj :)

3 Týnuš Týnuš | Web | 18. července 2009 v 11:03 | Reagovat

výborně výborně....

4 Kaku Kaku | Web | 18. července 2009 v 15:22 | Reagovat

Krásná kapitola, Marty se zdá být prototypem dokonalého kluka. :D:D
Nepřišlo mi to kostrbatý, bylo to hezky přehledný, nebo mi to aspoň tak přišlo. I když já někdy dokážu bejt dokonale nevšímavá... :)))
Jenom bych Tě chtěla upozornit, že v přímé řeči se v osobních zájmenech nepíše velký písmeno, to se píše jenom v dopisech a tak. Myslim tím například tohle >> "A kdybych s Tebou být nechtěla, tak bych tady nebyla! Jak Tě mohlo něco takového napadnout! Já a ten náfuka Potter. Mám ráda Tebe. Nikoho jiného!" Má to být s tebou, mohlo tě napadnout, mám ráda tebe...
A ještě jedna věc, nevím jestli to je překlep nebo tak, ale má to být výjimka a ne vyjímka.
Neber to, prosím, jako kritiku, jenom jsem tě na tohle chtěla upozornit. Vim, že sama nijak zvlášť v češtině neexceluju, ale všimla jsem si toho, tak ti to říkám, aby sis to mohla opravit, protože máš nespornej talent a já bych nechtěla, aby sis to tim nějak shazovala. I když mam pocit, že na tom nesejde... :)
To by bylo vše. Promiň, někdy mam prostě trochu sklony k hnidopišství. :)

5 Sophie Toulouse Lautrec Sophie Toulouse Lautrec | Web | 19. července 2009 v 22:48 | Reagovat

Jéé další blog s hp povídkami. Hned zítra se na to vrhám. :-)

6 Sasanka Sasanka | Web | 25. července 2009 v 14:03 | Reagovat

Kostrbaté to nebylo, ale ta romantika... No, ty víš, že si na ni nepotrpím... Ale tak strašně mě baví tuhle povídku číst, že nějaká romantika mě vůbec netrápí... V tvém podání to ani trochu nevyzní "hárlekýnsky", takže to je ještě v pořádku... Koukám, že ses hodně rozepsala, takže bez dlouhého kecání si jdu přečíst další díl x)
Jenom jedna věc, kteoru musím podotknouti x) Chvilku je Owie holka, potom je to chvíli kluk, takže v tom mám chvilku bordel x)

7 Evanka Evanka | 26. července 2009 v 20:56 | Reagovat

[6]: Owie je TA sova, ale TEN kluk jakože pohlaví :)

8 Barushiq Barushiq | 2. srpna 2009 v 17:03 | Reagovat

Jů, další díl. To je dobře, že se tady po dlouhé době objevil :)) Jsem šťastná a spokojená :))
Já mám romantiku narozdíl od Sasanky docela ráda, vůbec mi nevadí. A zvlášť v tomhle díle vyzněla hezky.

9 superkamosky01 superkamosky01 | Web | 4. ledna 2010 v 19:53 | Reagovat

Po prvnim dnu se s nim už líbala a hned další den si smuvjej schůzku, pořád spolu někam choděj a už se líbali i na veřejnosti... ty docela jedou... :D

10 Moony Moony | Web | 4. června 2012 v 21:19 | Reagovat

Tak kostrbaté to nebyla fakt! Pěkně napsáno :)) trdlo Marty to je dobre :D :D jen tak dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama