15. kapitola - LEVICORPUS

19. července 2009 v 23:36 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
James vylítl z peřin. Jakási neviditelná síla ho vyzvedla do vzduchu a držela ho za kotník hlavou dolů. Překvapením vyjekl a snažil se zorientovat v prostoru a rozespalýma očima tápal v náhlém přívalu světla. Pravda, bez brýlí to bylo ještě mnohem obtížnější.

"Bu-dí-čéééék!"

Tři kamarádi stojící kolem něj se srdečně smáli. Nejvyšší z nich ledabyle držel mezi prsty hůlku a mířil na něj.

"Tichošlápku! Já tě... já tě zaškrtím!"
"Jen si posluž...", vybídl ho úmyslně protáhle znuděným hlasem kamarád.
"Tak mě koukej spustit dolů!"
"Jak je libo..."

Sirius přerušil kouzlo a kvapně odhodil hůlku na postel. James s hlasitým žuchnutím dopadl na zem a zmateně kolem sebe mával rukama a s obrovským úsilím se pokoušel vstát. Jen co se mu to podařilo, užuž se sápal po Siriusovi a pustil se do něho pěstmi.

Zbylí dva chlapci se smáli, avšak po chvíli Remus vytáhl hůlku a jediným mávnutím je od sebe oddělil. Sirius se hlasitě smál, kdežto James pěnil vzteky.

"Okamžitě dej to štítové kouzlo pryč, ať ho můžu zabít!"

Sirius se nadále smál, a v tu chvíli se k němu znovu přidali i Peter s Remusem. Ještě chvíli zlostně klel, ale pak své úsilí vzdal.


"Rychle se obleč, ať nám z té snídaně taky ještě něco zbyde!"

Po chvíli kouzlo doopravdy povolilo a přátelé se společně vydali do Velké síně. James cosi sám pro sebe tiše brebentil a vrhal na kolemjdoucí vražedné pohledy.

"Kamaráááde! Nemrač se, takhle Evansovou nikdy nesbalíš.. No, i když.. když už jiná taktika nezabírá..."

Lily, která zaslechla své jméno u okolo procházejících, se spěšně otočila a jediné, čeho se dočkala, byl Siriusův úšklebek. Oplatila mu stejně tak. Zrovna dojedla, a tak se zvedla od stolu a byla ráda, že zrovna s těmahle výrostky nemusí snídat. V hlavní hale ji kdosi dohonil a poklepal ji na rameno.

Určitě Marty! Otočila se a chystala se mu vlepit pusu na tvář, na poslední si to však rozmyslela. Nedívala se totiž do obličeje svého milého, nýbrž Severusova. Oba marně skrývali rozpaky.

"Seve, ahoj! Tebe jsem neviděla..."
"Když jsi pořád s tím.."

Přešla jeho ironický tón v hlase a zařadila se k němu a po jeho boku kráčela směrem k učebně lektvarů, kde je čekala první dnešní vyučovací hodina. Usadili se v učebně, která již byla odemčená. Byli zde první. Severus si začal soustředěně chystat pomůcky.

"Děje se něco? Už několik dní se mi vyhýbáš!"
"Nechci.. překážet."
"Co to sakra plácáš? Jsi můj kamarád, ani v nejmenším mi nepřekážíš!"
"Myslel jsem, že jemu by to mohlo vadit."
"To ani náhodou! Vždyť jsme kamarádi! Marty je hodně tolerantní a moc fajn.."
"Hmm."
"Seve, já se v tobě poslední dobou vůbec nevyznám!"

V tu chvíli se do učebny vhrnuli další studenti včetně skupinky čtyř chlapců, kteří se očividně
zrovna o něco přeli.

"Náhodou, bylo to moc milé probuzení!"
"Jak pro koho!"
"No tak, nebuď netýkavka! Zasmáli jsme se."

James vytáhl hůlku, zamířil na Siriuse a z plných plic zakřičel "Levicorpus!" Sirius pohotově uhnul a letící paprsek zasáhl profesora Křiklana, který zrovna vešel do dveří. Vyletěl do vzduchu a sotva se vzpamatoval z prvotního šoku, užuž k němu běžela Lily a zrušila kouzlo a pomocí hůlky utlumila jistojistý pád tak, že profesor se elegantně přetočil a dopadl na zem nohama.

"Kdo...? Kdo se...? Pottere!"
"Omlouvám se, to nebylo mířeno na vás, pane profesore!"

Sirius se smál tak zběsile, že se musel přidržet lavice, aby neupadl.

"To vás neomlouvá. Odebírám Nebelvíru deset bodů a o víkendu si odpykáte školní trest!"
"Když já... já mám o víkendu famfrpálový trénink, příští týden hrajeme s Mrzimorem..."
"Dobrá, tak tedy víkend příští a bez řečí! Vám, slečno Evansová, moc děkuji za pomoc."

Lily se lehce zarděla. James jí věnoval děkovný úsměv, ta ho ale zpražila svým nekompromisním pohledem.

"Tak, dáme se do toho. Zkoušky NKÚ jsou skoro za dveřmi, a proto si dnes připomeneme pár jednoduchých lektvarů, které jsme se učili připravovat již v předchozích ročnících."

Mávnul hůlkou a na tabuli se objevily tři odrážky s názvy jednotlivých lektvarů.

"Pracujte ve dvojicích, až budete hotovi, přelijte vzorky lektvarů do malých lahviček, které najdete ve skříni nalevo a označte je svým jménem. Mé hodnocení se dozvíte příští hodinu. Nuže, můžete začít."

Lily se Severusem se pustili do práce. Rozdělili si úkoly napůl, nejprve každý z nich namíchal jeden z lektvarů, ten nejsložitější z nich pak připravili společně. Byli hotovi nejdříve z celé třídy, slili vzorky do nádobek, uklidili svá pracovní místa a vydali se je odevzdat profesoru Křiklanovi. Ten sebou překvapením trhnul.

"Cože... vy... vy už jste hotovi?"

Přikývli a podali mu výsledek svého půlhodinového snažení.

"Můj ty skutku! Vypadají všechny tři v pořádku. No, musím přiznat, že jste mí nejnadanější studenti, jaké jsem kdy učil, takhle rychle to ještě žádná z dvojic nezvládla za celé mé působení na této škole. A není to málo let, co tady učím! Uděluji deset bodu Nebelvíru a deset bodů Zmijozelu. Mimochodem, slečno Evansová, převelice lituji, že nejste v mé koleji!"

"Zato já jsem za to neskonale vděčná, pane profesore!", odsekla mu drze Lily, jak měla ve zvyku na podobné Křiklanovy připomínky, kterými rozhodně nešetřil a připomínal jí je dosti často. Křiklan se jen usmál, nedokázal se na svoji oblíbenou studentku zlobit.

Se severusem vyklouzli ze sklepní učebny a jelikož to venku vypadalo na hezký teplý den, zamířili na školní pozemky a usadili se na jedné z laviček na nádvoří. Dlouhou chvíli mlčeli, až Lily konečně po dlouhém odhodlávání se ticho přerušila.

"Povíš mi konečně, co ti přelítlo přes nos?"
"Stydíš se za mě? Nehceš se se mnou dál přátelit? Odpověz mi, ale upřímně, Lily!"

Tenhle způsob odpovědi ani tón Severusova hlasu se jí nezamlouval.

"Co blázníš? Jsme přece kamarádi! Známe se odmalička, přátelíme se dýl než 5 let, byl jsi mým prvním kamarádem z kouzelnického světa..."
"Byl?", chytil ji za slovo Severus.
"Byl. A stále jsi! Jsi můj nejlepší kamarád, jen nechápu, proč o tom pochybuješ!"

Zmlkl. Zamyšleně upřel svůj pohled k zemi, a po chvíli nepřirozeně vysokým hlasem pípl.

"Ale vůbec se mnou nejsi. Jsi jen s ním a s... s těma frajírkama z Nebelvíru!"
"Tak to není, to víš, že chci být i s tebou!"
"Já jen... že... mám jen tebe, nikoho jiného."

V jeho bledé tváři se zračila nejistota, kterou vzápětí vystřídala provinilá grimasa. Víc už nepromluvil ani slůvko, usoudil, že i tak toho řekl přespříliš, nechal se unést. S nikým o svých pocitech nikdy nemluvil. Ani s Lily, i když mu byla ze všech lidí na světě nejblíž.

Ozvalo se zvonění na konec hodiny a nádvoří zaplavil dav studentů. Lily mezi nimi zahlédla i Martyho, zamávala na něj, ten si jí také hned všimnul a snažil se prodrat se směrem k ní.
Lily se otočila k Severusovi, chytla ho za ruku. Překvapivě sebou trhnul a podíval se jí do zelených očí.

"Seve... Musím jít. Ale uvidíme se odpoledne, dobrá? Marty má famfrpálový trénink. Sejdeme se u jezera."

Přikývl, Lily sebrala svoji školní brašnu a ruku v ruce s Martym se mu ztratila z dohledu.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kaku Kaku | Web | 20. července 2009 v 0:58 | Reagovat

*Štká do kapesníčku* Chudáček Sevíček...nikoho jinýho nemá!! Promiň...nechala jsem se uněst. :)))
Skvělá kapitola! Na začátku jsem s Jamesem proklínala Siriuse, uprostřed jsem se se Sirues smála visícímu Křiklanovi a na konci jsem soucítila se Severusem.
Můj bože, píšeš tak skvěle! Vždycky mě donutíš cítit to, co tvoje postavy (dobře, postavy JKR :)). Děkuju ti za super kapitolu před spaním. Teď se mi bude spát jako miminu. :)

2 Kaku Kaku | Web | 20. července 2009 v 1:00 | Reagovat

*Siriusem

3 Sophie Toulouse Lautrec Sophie Toulouse Lautrec | Web | 20. července 2009 v 19:07 | Reagovat

Někam jsem ti psala, že už jsem tě do oblíbených dala, ale jaksi nevím kam takže ještě jednou. :-D

4 Lily Lily | 21. července 2009 v 18:38 | Reagovat

prosím další kapitolu

5 Sasanka Sasanka | Web | 25. července 2009 v 14:17 | Reagovat

Inu, city vylévající Severus... to jsem dlouho rozdýchávala, ale začátek byl perfektní... Úplně vidím Siriuse s Jamesem, jak stojí dva metry od sebe, oba dva se snaží jít dopředu, ale nohy se jim prokluzávají jako by byli na běžicím páse. A vedle nich Remus s napůl pobaveným a napůl tohle-byste-dělat-neměli výrazem :D

6 Barushiq Barushiq | 2. srpna 2009 v 17:09 | Reagovat

Krásné, lituju Severuse :( Ten Marty už mě začíná docela štvát.

7 severuska severuska | 26. srpna 2009 v 16:39 | Reagovat

Jo, s Martym by se mohli už rozejít!  

8 Moony Moony | Web | 4. června 2012 v 21:23 | Reagovat

hele jako vidět Křiklu vzhůru nohama:D to se zase něco Jimimu povedlo :D no a Sev? no nevím jak tohle dopadne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama