16. kapitola - PERGAMENOVÝ BÁSNÍK

21. července 2009 v 18:38 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
ly otevřela oči a chvíli jí trvalo, než mezi křižovatkou slunečních paprsků rozpoznala obrysy svých kamarádek, které již byly vzhůru a pobíhaly nadšeně po pokoji.

"Co blázníte?"
"Vstávej, Lily, honem! Vždyť je dneska famfrpál!"

Skoro zapomněla, že už dnes se koná první zápas letošní bradavické famfrpálové sezóny, a to mezi Nebelvírem a Mrzimorem. A to jí to Marty poslední týden stále připomínal! Byla to jeho premiéra coby kapitána nebelvírského týmu a moc mu záleželo na tom, aby zvítězili.

Lily vylítla z postele a přidala se ke všeobecnému shonu v ložnici. Jedna přes druhou se předháněly, která z nich bude mít na sobě více červenozlatých doplňků. Lily si dávala extra záležet, vždyť je přítelkyní nebelvírského kapitána, měla by jít všem vzorem! Mary jí na tváří hůlkou namalovala nebelvírský znak, který se co chvíli měnil na zlatočervené srdce se jménem Marty Jones uprostřed. I když nejprve malinko protestovala, nechtěla být středem zájmu, nakonec se ale nechala přemluvit, když si i zbylé tři dívky vytvořili podobné obrazce na svých tvářích.

Když už se chystaly na snídani, všimla si Lily na svém nočním stolku srolovaného kousku pergamenu. Nikoho jiného by to asi nepřekvapilo a neudivilo, Lily však byla co se týče pořádku hodně pečlivá, a tak se pergamen u její postele dost vyjímal.

"Počkejte!", křikla na kamarádky a vrhla se po pergamenu. Rychle ho rozmotala a začetla se.

Nevěřícně zůstala stát na místě a zírala do kousku pergamenu. Kamarádky si její zaraženosti hned všimly a rozběhly se k ní a nakukovaly přes rameno, co ji tak rozhodilo.

"Páni...", vydechla Amy. "Od Martyho?"
"Neumíš číst?", vyhrkla na ni Sue. "Ten jí to může říct desetkrát denně osobně. Tohle musí být nějaký tajný ctitel."
"Proč by to nemohl být Marty?", protestovala znovu Amy.
"Pod-rouškou-neznáma-se-ukrývat!", odrecitovala doslovně Sue. "Proč by se Marty schovával za anonymitou?"
"A proč ne? Třeba chce Lily... prověřit?"
"Jasně, básničkama!"

"Jdeme na snídani!", ukončila jejich spor Lily. Nedovolila jim, aby znovu zavedly řeč na básničku. Sama ale na ni v jednom kuse myslela a v duchu přemítala, kdo je ten tajemný básník. Splést se nemohl, v horní části pergamenu bylo napsáno "Lily Evansové". Zvláštní.

Velká síň žila famfrpálem. Mrzimorský i nebelvírský stůl zářily kolejními barvami, stovkami ozdob a jejich osadníci byli rovněž sladěni. Když se dívky usadily, ozvalo se nadšené tleskání a hvízdání od mrzimorského stolu - to do Velké síně vešli členové mrzimorského famfrpálového týmu. Ti nebelvírští se dostavili po chvíli a dostalo se jim stejného, ne-li většího aplausu. James Potter se naparoval, házel naučené cukrbliky na všechny strany, semtam si prohrábl svoji rozježenou kštici havraních vlasů a v ruce žongloval s malinkou zlatonkou.

Usadili se na opačném konci stolu, kde pro ně fanoušci vykouzlili speciální pohodlné židle a dali se do jídla za mohutného povzbuzování a přání vítěztví od přísedících či kolemjdoucích. Lily sledovala Martyho, který byl ve středu zájmu a byl rozesmátý jako sluníčko. V duchu se rozradostnila, tenhle oblíbený úžasný kluk je můj!

Amy, Sue ani Mary během snídaně ani nepromluvily, jednak proto, že věděly, že Lily by jakákoli další poznámka o ranním překvapení na nočním stolku pobouřila a už vůbec by to nechtěla řešit před desítkami dalších zvědavých uší. A pak taky proto, že by je přes všeobecný hluk stejně nebylo slyšet.

Když už se dívky zvedaly od stolu, zahlédla Lily u svého talíře kousek pergamenu. "Vždyť jsem si ho schovala do kapsy hábitu, že by mi vypadl?" - sáhla do kapsy a nahmatala tam pergamen. "To je... podivné!" Chvíli váhala, ale pak popadla i druhý pergamen a nepozorovaně ho co nejrychleji přidala k prvnímu.

"Tak ho ukaž!", obrátila se ve vstupní síni na Lily Mary.
"Co-?", pípla rádoby překvapeně Lily.
"Ten pergamen!"
"Vždyť jste ho už viděly!"
"Mám na mysli... ten další!"
"Jaký-?"
"Lily, nedělej drahoty!"
"Viděly jsme tě, jak jsi ho schovávala do hábitu!", doplnila ji Sue.
"No tak!", završila vše Amy.

Lily rezignovala a vytáhla pergamen z kapsy. Rozbalila jej a četla:

Vydechla. "Kdo je ten tajemný neznámý a co tím sleduje??" To už dočetly i kamarádky.

"Páni, to je tak... romantické!"

Lily rychle pergamen zatočila a kdoví proč necítila žádné vzrušení či příjemný pocit potěšení. Naopak, rozhořčení nad tou pošetilostí a opovážlivostí! Pisatel určitě musí vědět, že má přítele. Měla Martyho ráda a v žádném případě ho nechtěla ztratit či vyměnit. Měla strach, co si básník vymyslí příště.

Přešla obdivné poznámky holek bez komentáře a se zakaboněnou tváří je vybídla, aby šly s ní na famfrpálové hřiště a chytly co možná nejlepší místa.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lily Lily | 21. července 2009 v 18:44 | Reagovat

děkuji za další povídku!

2 Lily Lily | 21. července 2009 v 20:14 | Reagovat

Doufám že budou další povídky.protože píšeš jak spisovatelka.Nechceš napsat knihu?

3 Evanka Evanka | 21. července 2009 v 20:32 | Reagovat

Budou další, neboj, teď mě chytla "pisatelská slina" :)) Ale knížka určitě nebude, nemám spisovatelský talent, to si nemyslím. A naše češtinářka má pravdu, nikdy nedostanu ze slohu lepší známku než 2- :-P

4 ann ann | 21. července 2009 v 22:24 | Reagovat

2-???to si snad děláš srandu?vždyť píšeš naprosto senzačně!!!s tvou češtinářkou rozhodně nesympatizuju!

5 Lily Lily | 21. července 2009 v 22:56 | Reagovat

tu češtinářku by měl někdo propustit :-)

6 Evanka Evanka | 21. července 2009 v 23:02 | Reagovat

Nemyslím si, že by byla naše češtinářka špatná, naopak! A na výsledné jedničce na vysvědčení, kterou jsem dostala skoro jako jediná ze třídy, to vliv nemělo :) Naštěstí. Ve škole mám smůlu na slohová témata, Harry je něco úplně jiného! :))

Báj d véj, další kapitola bude zítra v 8:03 ráno :-)

7 Lily Lily | 22. července 2009 v 0:21 | Reagovat

supéééééééér už se těšííím

8 Lily Lily | 22. července 2009 v 0:21 | Reagovat

supéééééééér už se těšííím

9 Lily Lily | 22. července 2009 v 0:22 | Reagovat

supéééééééér už se těšííím

10 Sasanka Sasanka | Web | 25. července 2009 v 14:39 | Reagovat

Ty básničky jsou z tvé hlavy, nebo cizí??? Jestli z tvé, tak klobouk dolů.... Umělecké dílo...
Jinak, musím říct, že trošku chápu tvojí češtinářku, že ti nechce ze slohu dát jedničku. Protože jestli ve slohovkách používáš přímou řeč stejným způsobem jako ve svých povídkách, není se co divit To, jak neuvádíš, kdo co říká, jakým tónem to říká a podobně... Určitě víš, co tím myslím... Ale to rozhodně neznamená, že je to špatně, jenom to prostě ke slohovce patří. Náhodou se mi líbí, že to píšeš jinak, než všichni ostatní, je to tvůj styl a příjde mi fajn. Ale za to bych ti já napařila možná tak 1/2... dva mínus už je docela krutý...

11 Kaku Kaku | Web | 25. července 2009 v 18:03 | Reagovat

Jáj, to byla super kapča. :D A ty romantický básničky... :)))

12 Evanka Evanka | 26. července 2009 v 20:59 | Reagovat

[10]: Básničky jsou moje vlastní :)
Za tu přímou řeč přesně nevím, o čem mluvíš, tak bych ráda, abys mi to víc objasnila.. ze slohovek nemám špatné známky kvůli přímě řeči, ale kvůli toho, že se nedokážu stručně vypsat a všechno stokrát omílám dokola :) zachraňujou mi to básničky, když tam nějakou jen tak doprostřed textu plácnu :D

13 Sasanka Sasanka | Web | 28. července 2009 v 12:08 | Reagovat

[12]: Takže já hodím přesný příklad...

Seděla jsem trnule na lavičce a nevěděla, co mám dělat.
"Copak se stalo?" zeptala se mě Katrin sedící vedle mě. Bylo na ní vidět, že jí to ani moc nezajímá a ptá se jen ze slušnosti.
"Nic, nestarej se!" odbyla jsem ji možná až moc přísně.
"Ale mě to zajímá" zalhala Katrin jako když tiskne.
"To není tvoje věc!" okřikla jsem jí a zvedla jsem se z lavičky.

No, neřeš, že je to kravina jak cyp... Prostě jen pro přirovnání... A ty bys to napsala přibližně takhle:

Seděla jsem na lavičce bla bla bla (a tak dále...). Katrin seděla vedle mě a bez zájmu s eptala
"Co se stalo?"
Nic, nestarej se"
"Ale mě to zajímá"
"To není tvoje věc"
Pak jsem se zvedla a odešla pryč...

No, možná že jsem se řpedtím nevyjádřila dost jasně :D Já když si nemůžu pomoct rukama a klesáním hlasu, tak jsem při vysvětlování naprosto ztracená...
Ale opakuju, že se mi ten tvůj styl psaní staršně moc líbí. Je to zase něco jiného, než jsem zvyklá číst a úplně mě to fascinuje... Fakt :D

14 Barushiq Barushiq | 2. srpna 2009 v 17:14 | Reagovat

Chudák James (tedy myslím, že je to James - i když, takový namyšlenec a romantik? nebo by to mohl být ještě Sev), tolik se snaží a Lily jím pohrdá.

15 superkamosky01 superkamosky01 | Web | 4. ledna 2010 v 20:22 | Reagovat

Tady má štrochu takovou blbost, ale je to jen taková malá připomínka, jinak píšeš úplně úžasně, měla bych si jít dělat úkoly, ale nemůžu se od toho čtení odtrhnot. :-)
"Amy, Sue ani Mary během snídaně ani nepromluvily, jednak proto, že věděly, že Lily by jakákoli další poznámka o ranním překvapení na nočním stolku pobouřila a už vůbec by to nechtěla řešit před desítkami dalších zvědavých uší. A pak taky proto, že by je přes všeobecný hluk stejně nebylo slyšet." Tak jak si tam napsala "řešit před desítkami dalších zvědavých uší" a pak "přes všeobecný hluk stejně nebylo slyšet" tak to nedává smysl. Vždyť si nejdřív napsala, že by to nechtěla slyšet před desítkami dalších uší, ale jak by to desítky dalších studentů mohlo zaslechnout, když tam pak píšeš, že by se neslyšeli skoro ani ony sami.
Jinak....opravdu úžasná  kapitola!!!

16 Moony Moony | Web | 4. června 2012 v 21:26 | Reagovat

ÁÁÁÁ umřu blahem :D super básničky ;-) ale doufám že je píše Jimi! :D

17 Cornelie Katniss Mandy Cornelie Katniss Mandy | 2. června 2014 v 11:03 | Reagovat

Já málem připálila oběd,  protože jsem četla místo vaření! Takhle to dopadá, když se mi nějakej příběh líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama