19. kapitola - OBROVSKÉ ZKLAMÁNÍ

27. července 2009 v 18:23 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Když ráno otevřela Lily oči, připadala si dezorientovaná a zmatená. Tři kamarádky seděly kolem její postele s nebesy. Tvářily se dosti ustaraně. To ji rozesmálo.

"Jste jako tři sudičky! To byste nevěřily, co se mi zdálo-"
"Lily?"
"Jen si to poslechněte! Marty-"
"Lily-"
"... moc pil na oslavě nebelvírského vítězství.. už to je vtipné, on normálně vůbec nepije-"
"Lily!"
"- a potom" zasmála se pobaveně "se líbal s-" Zasekla se. "S kým se to vlastně líbal? Moc si ten sen nepamatuju.. Asi jsem odešla do ložnice - a pak už si na nic nevzpomínám..."
"Lily, to nebyl jen sen!"


Jakoby se probudila až teď.

"Co to říkáš?"
"To, cos slyšela. Marty se vážně po tvém odchodu líbal s-"
"Já ti nevěřím, Amy! Proč mi říkáš takové hrozné věci? Snad si nemyslíš, že tomu uvěřím-"

Pohlédla s nadějí na zbývající dvě kamarádky. Doufala, že ji tuhle skutečnost vyvrátí.
Sue jen pokrčila rameny a sklopila oči, Mary lehce přikývla.

"Amy má pravdu."

Lily chvíli nevěřícně zírala s pusou otevřenou dokořán bez jakékoli grimasy v obličeji, potom ale rychle zabořila tvář do polštáře a rozplakala se. Amy k ní přistoupila blíž a objala ji.

"To-není-možné!" štkala Lily.

Mary se Sue se po sobě podívaly a usoudily, že bude lepší vzdálit se. Lily s Amy osaměly.

"To bude zase dobré, uvidíš. Buď ráda, že se to stalo teď skoro na začátku
a ne později-"
"Kdo to byl?"
"Cože-?"
"Ta holka!"
"Opravdu to chceš vědět?"
"Musím to vědět! No tak!"
"Lana."

Lily vzlykla.
Po chvíli ticha Amy znovu promluvila.

"Víš, myslím si, že mezi nima nic není - ta, dlouho spolu hrají famfrpál a nikdy se nedali dohromady! A byli včera oba moc opilí, slavili.. Vždyť to byl Martyho první zápas v roli kapitána!"

Lily mlčela.

"Na snídani asi nepůjdeš?"

Zakroutila hlavou.

"Něco ti sem donesu, o hladu být nemůžeš!"

S těmito slovy se rozběhla ke dveřím ložnice.

"Amy?"
"Ano?"
"Děkuju. Moc!"

Usmála se a vyplula ven. Protáhla se portrétem Buclaté dámy a zamířila do Velké síně. Našla si místo až v zadní části nebelvírského stolu.
Chvíli zvědavě hledala očima Martyho - seděl kousek opodál. Byl skleslý, pobledlý, s napuchlýma očima a zdálo se, že nemá zrovna chuť k jídlu. Když se jejich oči setkaly, znejistěl. Těkal očima kolem, jestli se někde neobjeví i Lily. Uhnul Amyinému káravému pohledu a velmi soustředěně se věnoval svému netknutému talíři.

Amy vykouzlila podnos a nabrala na něj tolik jídla, kolik se na něj jen vešlo a se zdviženou hůlkou ho nesla ve vzduchu před sebou ven z Velké síně.

"Amy, ty jsi tak zlatá!" uvítala ji Lily.

Místo toho, aby se však pustila do jídla, s dychtivým výrazem koukala na Amy a čekala, jestli se dozví nějaké novinky. O kom jiném, než o Martym.

"Jo, Marty tam byl."
"A?"
"Vypadal dost přešle a unaveně. Myslím, že jsem měla pravdu s tím, co jsem ti říkala. Lituje toho, tím jsem si zcela jistá."

Lily se smutně usmála. Není tedy vše ztraceno? Uvnitř ji ale hlodal podivný pocit zklamání. Znovu se rozplakala.

"Musím skočit do knihovny. Máme na zítra tolik úkolů! A venku to vypadá s počasím nic moc, takže se z toho neulijeme ani náhodou."

A nechala Lily opět samotnou. Když se Lily malinko utišila, vzpomněla si, že dnes ještě nedostala žádné veršované psaníčko. A vida, jedno na nočním stolku leželo. Musela si rukávem košile nejprve pořádně otřít oči, aby jí nesplývala písmenka v jednu velkou mazanici. Začetla se.

Jeho slova ji znervóznila. Jak to ví? Je snad z Nebelvíru a přihlížel tomu, co se včera událo? Nebo se o Martyho chování doslechl už i zbytek školy? Jaké ponížení!

Kdo je ten tajemný básník? Proč jí nedovolí dozvědět se o něm něco víc? Vtom ji to napadlo! Znala spoustu užitečných kouzelných formulí, ale mnohé z nich dosud nepoužila. Jemně mávla hůlkou směrem k oknu a mumlala při tom zaklínadlo. Tak, a teď se dozví o každé sově, která by sem chtěla zavítat s poštou!

Zachumlala se do peřin, vzdala myšlenku plnění domácích úkolů, stejně by to nemělo cenu, byla celá rozechvělá a měla oči opuchlé pláčem. Usnula neklidným spánkem, ve kterém se jí zjevoval Marty líbající se se všemi jejími kamarádkami, ale i s dívkami, které znala jen od vidění... A pak ona sama líbající se s tajemným básníkem. Do tváře mu ale neviděla.
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ann ann | 27. července 2009 v 19:35 | Reagovat

moc hezká kapitolka,už se těším na další!!!
jen malá nesrovnalost-v předchozí kapitole to byla Lana,ne Audrey

2 Evanka Evanka | 27. července 2009 v 19:56 | Reagovat

Už jsem to opravila, děkuju moc! Jsem ráda, že mám tak všímavé a pozorné čtenáře :))

3 Lily Lily | 27. července 2009 v 21:31 | Reagovat

jako obvykle nádherná kapitola

4 Sasanka Sasanka | Web | 28. července 2009 v 12:01 | Reagovat

stejně si myslim, že vím kdo to je :D Nabízí se jen dvě možnosti, z toho jedna mnohem pravděpodobnější... A neexistuje žádné kouzlo, které odhalí pisatele? Teď nějak nevim, ale možná že jo :D Zase to bylo staršně pěkný, ale stejně si pořád myslím, že si ji Marty nezaslouží...
No nic, moc to prožívám x)

5 Kaku Kaku | Web | 28. července 2009 v 18:42 | Reagovat

Skvělá kapitola! Taky mam pár teorií o tom, kdo je ten básník... :)
Marty se zachoval jako blbeček...i když byl opilej, neměl se líbat s žádnou jinou holkou. Já bych ho za to asi zavraždila! Nebo přinejmenším bych ho za to aspoň pořádně sjela...ale neodpustila bych mu to. Marty je fuuuj! :D
Těšim se další... :)))

6 Barushiq Barushiq | 2. srpna 2009 v 17:26 | Reagovat

Ty jo, takovéhle tajemné sny, jo? :) Taky bych si nechala líbit, protože mě provázejí opravdu jen málokdy.
Marty to ale přehnal a to dost solidně. I když ten alkohol s ním dost provedl, ztratil sebekontrolu a to je špatné.

7 Moony Moony | Web | 4. června 2012 v 21:37 | Reagovat

pan tajemný by se mol už prozradit :D pořád tajně doufám že to bude James :D ale nechám se překvapit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama