20. kapitola - NOVÝ ZAČÁTEK

29. července 2009 v 9:19 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Znovu se vzbudila krátce po poledni. Amy seděla na vedlejší posteli a sepisovala kupu domácích úkolů, hotovou práci třídila do dvou hromádek. Chvíli trvalo, než si všimla, že je Lily vzhůru.

"Co to-?"
"Jedna pro mě a jedna pro tebe." Usmála se. "Už jsem zvládla dějiny čar a kouzel, přeměňování a kouzelné formule. Jen s lektvary mi asi budeš muset pomoct, nemůžu s tím hnout-"

Lily se na ni vrhla a vděčně ji objala. Amy byla pro ni celé čtyři roky strávené v Bradavicích tou nejlepší kamarádkou a největší oporou. Teď se dala do vyprávění.

"To víš, že musím semtam odběhnout do knihovny nějakou knížku vrátit a nějakou si půjčit, dneska už jsem tam byla třikrát! Marty ale sedí celou dobu v rohu společenské místnosti schoulený v křesle a hypnotizuje dveře naší ložnice."

Lily se rozbušilo srdce.

"Ať tě ani nenapadne tam jít!" zarazila ji kamarádka. "Musíš ho nechat, ať se v tom sám podusí."

"Dobře, když myslíš..."
"Že ho máš stejně pořád ráda?"
"Moc. Nevěřím tomu, že by to udělal, kdyby byl při plném vědomí."
"Dáš mu ještě jednu šanci?"
"Nevím. Uvidím, co mi k tomu řekne na svoji obhajobu. Teď se ale společně vrhneme na ten úkol z lektvarů!"

Sáhla po knize, která ležela na nočním stolku. Vedle ní leželo... psaníčko.

"Amy! Nebyla tu nějaká... sova?"
"Sova? Ne, nebyla! I když... celou dobu jsem tu nebyla, ale okno bylo zavřené, jinudy by se tu snad nedostala. Proč se ptáš?"
"Zvláštní!"

Ukázala kamarádce kus srolovaného pergamenu, který držela v ruce.

"Zabezpečila jsem naši ložnici speciálním kouzlem... takže pisatel mi básničky doručuje jinak, než soví poštou. Ale jak?"

Lámaly si hlavu, ale nic je nenapadalo. Tak náročná kouzla v předchozích čtyřechročnících ještě nebrali. Jak přinutit předmět zmizet a objevit se někde jinde? Na místě, kde daný člověk nikdy nebyl a netuší, jak to tam vypadá?

Pisatel byl určitě hoch a dívky už dávno věděly, že dívčí ložnice jsou začarovány tak, aby do nich chlapci nemohli vstoupit. Naopak dívky do chlapeckých ložnic vejít mohly. Podivné.

"Nevěděla jsem, že ti ještě píše! Takže té korespondence bylo víc?"

Lily otevřela šuplík a vytáhla ukryté kousky pergamenů.

"Tenhle je už šestý."
"Můžu?"
"Jistě!"

Amy rozbalila nejnovější z nich a nahlas předčítala:
"To je krásné, Lily!"
"Ráda bych věděla, kdo to píše."
"Třeba se brzy odtajní."

Usmála se. Ať je to kdo je to, dokáže jí vždy zlepšit náladu. Už netrpěla výčitkami, že Martymu dělá něco za zády, když mu o dopisech neřekla. Byla za tohle své tajemství ráda.

Za hodinku měly hotovo, všechny úkoly ležely před nimi poctivě vypracované. Rozhodly se zajít si na večeři.

"Jsi připravená mluvit s Martym?"
"Nevím.. Myslím, že ještě nejsem."
"Tak jak to udělat, aby tě neviděl vycházet z ložnice? Beztak se nehnul celé odpoledne z místa... už vím!"

Provedla jednoduché zastírací kouzlo. Lily měla pocit, jako by jí Amy rozklepla na hlavě vajíčko, a to se jí začalo roztékat po vlasech, přes ramena, po rukou a bocích až ke kotníkům.

"Není to nejhorší! Na to, že jsem tohle kouzlo zkoušela teprve potřetí.." zhodnotila své dílo Amy. Měla pocit, jako by semtam zahlédla ve vzduchu plout hnědorezavou loknu Lilyiných vlasů.
"Neviditelný plášť by byl lepší!"
"Cože? Ony doopravdy existují neviditelné pláště?" divila se Lily. Pocházela z mudlovské rodiny a často se jí stávalo i po čtyřech letech, že se dozvěděla něco nového, co z knížek nevyčetla.

"To víš, že existují! Ale jsou vzácné. Ten, kdo nějaký vlastní, o tom většinou nemluví. Proč taky..."
"A... tys nějaký někdy viděla?"
"Jistěže ne, když jsou neviditelné!" zasmála se Amy. "Ale táta tvrdí, že jednou znal člověka, který ho vlastnil. Nikdy nám ale nechtěl říct, kdo to byl. My si ale s mamkou myslíme, že to muselo být ještě, když sám studoval v Bradavicích.. Asi nějaký jeho spolužák... Prý se dědí z otce na syna. Půjdem?"
"Počkej! Kdyby to byl jeho spolužák... to by mohlo znamenat, že jestli předal plášť synovi, někdo z našich vrstevníků by ho mohl mít a teď se s ním procházet po chodbách Bradavic?"
"Je to možné. Hrozná představa! Pojď už!" a s těmito slovy Lily poposrčila ven z dveří ložnice.

Jen co se dveře otevřely, na druhé straně společenské místnosti vstal Marty z křesla a díval se jejich směrem. Lily píchlo u srdce. Vůbec nevypadal tak vesele a sebevědomě, jako jindy. Je možné, že ji vidí? Měla pocit, že ji jeho oči propalují...

"Jdeme!" šeptla Amy. Prošly portrétem Buclaté dámy a v jedné z nejbližších chodeb ji Amy opět zviditelnila. Po chvíli se usadily ve Velké síni. Nešlo si nevšimnout desítky zvědavých očí, které Lily vyhledaly. Snažila se tvářit, jako že se nic neděje.

"Evansová, mám dotaz!" zakřičel přes půl stolu Sirius Black.
Lily se zdrceně podívala na Amy. Co ten zas chce? Podusí ji v jejím neštěstí?
"Když dovolíš, přetlumočím ten tvůj dotaz malinko zdvořilejším způsobem." přerušil kamaráda Remus Lupin. "Lily, Sirius se chtěl právě zeptat, jestli bys mu nepodala tu marinádu, která stojí vedle tvého talíře..."
"Remu-"
"Děkuji za něj, on by to sám ze sebe určitě nevydoloval."
Sirius ztratil na chvíli řeč. James sedící naproti něj se smál od ucha k uchu.
"Kde jsou ty časy, kdy Remus našim konverzacím s děvčaty jen přihlížel? Takhle mi to zkazit..."

Lily pospíchala s večeří, aby Blacka znovu nenapadlo hlásit se o slovo. Rychle Velkou síň zase opustily a zastavily se až zadýchané před vchodem do Nebelvírské věže. Amy chtěla Lily znovu schovat pod roušku neviditelnosti, ta ale odmítla.

"Od portrétu Buclaté dámy to není tak daleko, abych tudy nestihla proběhnout dříve, než by si mě Marty na druhém konci místnosti všimnul, ne?"
"Když myslíš.."

A tak taky udělala. Po tom, co se portrét Buclaté dámy odklonil na stranu, spěšným krokem zamířila k ložnici, vyběhla schody a zmizela v útrobách ložnice. Amy jí byla v patách. Avšak než zmizela vevnitř, stál proti ní Marty. Zareagoval dosti rychle, nechápala, jak se mohl během několika vteřin dostat z jedonoho konce místnosti na druhou.

"Můžu mluvit s Lily?" vyhrknul udýchaným hlasem. "Prosím!" dodal.
"Ne. Je mi líto."

Chvíli postával nervózně na stejném místě, ruce zaťaté v pěst, jakoby se k něčemu odhodlával. O zlomek vteřiny později co nejjemněji odstrčil Amy a opřel se do dveří. Ozvalo se hlasité zasvištění a rána. Jakási neviditelná síla ho odchodila vzduchem na opačnou stranu, dopadl pod schody vedoucí k dívčím ložnicím. Několik zvědavých tváří se po něm otočilo, někteří se z plných plic zasmáli. Toho si nevšímal, eegantně se zvedl a znovu vystoupal po schodech nahoru. Amy se pobaveně šklebila, ruce spojené na prsou.

"Amy, prosím, nemuč mě! Musím jí to vysvětlit-"

Dveře se otevřely. Stála v nich Lily. Chvíli na sebe jen koukali.

"Lily, mám ho vyhodit?"
"Ne, jdi si lehnout. Za chvilku budu zpátky."
"Víš to určitě-?"
"Ano."

Obešla Martyho a zamířila dolů po schodech. Neotáčela se, mířila ven z nebelvírské společenské místnosti. Nezastavila se, dokud nenašla volnou učebnu. Usadila se v jedné z lavic a zabořila tvář do rukou opřených o stůl.

Marty nervózně došel blíž a usadil se naproti ní. Snažil se ji uchopit za ruku. Lily ucukla, ale Marty ji nepustil.

"Lily, moc mě mrzí, co se včera stalo. Sám si nic z toho nepamatuju. Naposled to, že jsem tě přenechal na tanečním parketu Jamesovi."

Mlčela.

"To mě ale samozřejmě neomlouvá, já vím. To, co se událo, jsem se dozvěděl až o pár hodin později, když mě James křísil v umývárně.. Je mi to skutečně moc líto a opravdu nemám připravenou žádnou svoji obhajobu. Nic, co by moji situaci ulehčovalo, bohužel není."

Zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. Sálala z nich upřímnost a smutek. Byl tak neodolatelný, když se tvářil provinile..

"Lily, co mám udělat pro to, abys mi dala druhou šanci? Poslední, víc jich po tobě nemůžu chtít. Slibuju, že se to už nikdy nestane. Nejsem zvyklý pít, a proto mi to stoupá tak rychle do hlavy."

Dál mlčela.

"Už jsem se rozhodl. Odstoupím z postu kapitána nebelvírského týmu a uvolním i místo střelce. Nechci riskovat, že bych se na další oslavě vítězství nechal znovu unést..."

"Neblázni! To přece nemůžeš!"

Její vůle povolovala. Věděla, že famfrpál pro Martyho moc znamená. Musí ji mít hodně rád, když je ochoten podstoupit tuhle oběť.

"To po tobě přece nemůžu chtít. Chci zpátky svého Martyho, toho nejlepšího kapitána nebelvírského týmu! Vynikajícího střelce! A.. moc hodného kluka." pípla.

Padli si do náruče. Kdo ví, jak dlouho tam ještě beze slov stáli v objetí. Když se vrátili do společenské místnosti, byla už zcela vylidněná.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lily Lily | 29. července 2009 v 16:13 | Reagovat

pěkná kapitola ale byla k němu až moc milá on si to nezaslouží

2 Sasanka Sasanka | Web | 29. července 2009 v 17:34 | Reagovat

Přesně tak, měla bejt tvrdá a drsná jako šmirglpapír... Ale povedená kapitola... Ale ten konec byl sladký až byl přesladký. A můžu mít dotaz? Ty už víš, jakým kouzlem ten někdo předává básničky, nebo to sama ještě entušíš? Asi jo, co? i když já když píšu, tak se většinou rozhoduju z kapitoly na kapitolu, nemám žádný přesný pořádek v tom všem.
Dobrá, končim... dneska plácám extra blbosti. Za to můžou hormony, kdo jinej taky :D

3 Evanka Evanka | 29. července 2009 v 20:07 | Reagovat

[2]: Víš, proč byla tak jemná? První láska je slepá, kdo zažil, ví :) A to "kouzlo" už mám předem vymyšlené, to se neboj :) A celou kostru děje taky, takové hlavní tři čtyři body, kdy se co stane, ale to mezi tím vymýšlím z kapitoly na kapitolu :)

4 Kaku Kaku | Web | 2. srpna 2009 v 15:35 | Reagovat

Á, slaďárna. :)))
Ne, moc se mi to líbilo. Pravda, že první láska je slepá (no, někdy i ta druhá...třetí...a někdy i čtvrtá), a tak Lily asi na jednu stranu chápu, i když jí to neschvaluju. Ale kdo ví, já bych udělala asi to samý a padla svýmu miláčkovi kolem krku hned jak by se mi naskytla příležitost. ;) Na asi, já bych vydržela ještě míň než Lily. :D
Paráda, těšim se na další. :)

5 Barushiq Barushiq | 2. srpna 2009 v 17:31 | Reagovat

To je nádherné, jsem ráda, že Lily Martymu odpustila, když se omluvil. I když už mi trochu leze na nervy.
A myslím, že James má neviditelný plášť a doručuje Lily ty pergameny.

6 Lucy Lucy | 3. srpna 2009 v 17:45 | Reagovat

kdy bude další povídka?

7 Evanka Evanka | 3. srpna 2009 v 18:53 | Reagovat

už ji sepisuju, uvidím, kdy bude dokončena :-)

8 severuska severuska | 26. srpna 2009 v 17:15 | Reagovat

No ten pitomec Marty už mi leze na nervy.A taky bych už ráda věděla kdo píše ty básničky.Jinak dobrý.

9 Maggie Maggie | Web | 8. března 2010 v 17:22 | Reagovat

pěkná kapča jen mi vrtá hlavou dá ona se někdy dohromady s Jamesem?? XD

10 MsBrontofuzik MsBrontofuzik | 17. května 2012 v 2:38 | Reagovat

Asi budem jediná s negatívnym názorom. Niežeby to bola zlá, či škaredá kapitola, ale po prvé trošku presladená a po druhé, začína mi Marty piť krv. Je tak trochu ako prísavník, ktorý sa prisaje a nepustí. Mierne otravný.

11 Moony Moony | Web | 4. června 2012 v 21:42 | Reagovat

sakra! hele já ho odkrágluju jestli ji nenecá na pokoji :D jsem si na 80% jistá že básník je James :D takže uvidíme co bude dál:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama