28. kapitola - PŘÍPRAVY

29. prosince 2009 v 18:07 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
Ráno Amy doslova vyštípala Lily z postele.

"Vstávej, tetička je tu každou chvíli!"

"Cože? Tak brzy-? Vždyť ples je až-"

"Bez řečí! Honem!"

"Tak dobrá!" souhlasila neochotně Lily a vyškrábala se z postele s nebesy. Rychle se oblékla a automaticky zamířila ke dveřím vedoucím ven z ložnice.

"Kam jdeš?" zvolala za ní vyčítavým hlasem Amy.

"Na snídani-?" znejistěla Lily a divila se Amynému tónu v hlase.

"Snad si nemyslíš, že dneska půjdeme na snídani? Nebo snad i na oběd-?"

"A nepůjdeme? Mám hlad, Amy!"


Amy protočila panenky a luskla prsty. Uprostřed ložnice se objevil malý domácí bradavický skřítek. Lily ho ihned poznala.

"Poukie!"

Drobné tělíčko se urychleně prohnulo do uctivé poklony.

"Ty ho znáš? Odkud-?" divila se Amy.

Poukie vycítil Lilyinu neochotu vysvětlovat okolnosti jejich seznámení, a tak ihned začal na malý noční stoleček servírovat dobroty. Dívkám se rozzářily oči.

"Amy! Jak ty to děláš!"

Amy se spokojeně a samolibě usmála.

"Dnešní den je plně v mé režii!"

Poukie zmizel a Amy s Lily se pustily do snídaně. Když usoudily, že mají dost, objevil se znovu Poukie a vše pečlivě uklidil.

Amy vykoukla z okna na hodiny na věži a vypískla.

"Každou chvilku jsou tady!"

A měla pravdu. Pár minut na to se ozvalo dychtivé zaklepání na dveře ložnice a hned nato dovnitř vtrhly dvě ženy, které na první pohled upoutaly pozorovatele svým vzezřením a lehkou extravagancí. Starší z nich se okamžitě vrhla na Amy a zasypala ji svým vřelým uvítáním. Pak se rozhlédla po pokoji a její oči utkvěly na Lily. Ta lehce znejistěla, když viděla onu ohnivost a zapálení pro věc v očích Amyiny tetičky.

"Ty musíš být - Lily Evansová! Amy mi o tobě tolik vyprávěla! Jsi mnohem krásnější, než jsem si myslela, děvče! To nebudeme mít s Rosalie žádnou práci!" Mrkla na svoji společnici. Lilyinu tvář polil ruměnec.

"Tak tedy - začneme!"

"Už?" divila se Lily. "Vždyť je teprve ráno a ples je-"

Tetička se zdvořile, byť lehce netrpělivě usmála.
"Ach, děvče! Už teď je pozdě! Máme tak málo času! Jsme v obrovském skluzu!"

Lily znejistěla a zvědavě koukla po Amy. Ta jen s omluvným výrazem pokrčila rameny a zakřenila se.

"Takže, kde začneme..." uvažovala nahlas tetička. "Už vím! Vaše šaty! Musíme je doladit k dokonalosti! Amy, pojď první! Tady se postav..."

Lily sledovala, jak obě ženy kmitaly kolem Amy. Její počáteční nadšený výraz se postupně proměňoval v zoufalý. Lily seděla v tureckém sedu na své posteli, pobaveně se šklebila a pojídala čokoládové bonbony, které si schovala od snídaně.
"Tak takhle by to nešlo, milá zlatá!" vrhla se na ni tetička, když zpozorovala, čím se láduje. "Šaty jsou ušité na míru, přece nechceš vypadat jako slon v porcelánu, děvče!" a přetahovala se s ní o poslední bonbon, načež ho vítězoslavně sama snědla.

Nekompromisně zavelila k výměně, Amy se v zatím dost neskladné róbě odšourala na druhý konec ložnice a posadila se, zatímco Lily zmizela za clonou zelené látky. Rozhodla se, že se nebude dívat celou dobu do zrcadla, bála se výsledku a nechtěla se stresovat. Když se ale k tomu o půl hodiny později přece jen odhodlala, zůstala zírat s otevřenou pusou.

"To je - nádhera!" pípla jako v mrákotách.

Tetička nebyla stejného názoru. "Ale kdepak! K dokonalosti to má ještě dosti daleko! Po obědě pokračujeme!" Mávla hůlkou a šaty jim zakryla zástěrka, aby se nedejbože nezašpinily.

Objevil se znovu Poukie, servíroval tentokrát čtyři porce lákavých delikates. Tetička si hrála na generála a přidělovala dívkám co nejlehčí chody.

Po obědě přišla na řadu opět Amy, měla překrásné karmínové korzetové šaty s temnými kouřovými okraji. Lily zírala, nebyla schopná odtrhnout oči od té nádhery, Amy to moc slušelo. Z transu ji probral až tetiččin hlas.

"A teď ty, moje milá!"

Amy se odebrala na opačný konec ložnice, kde už na ni čekala se svým nádobíčkem druhá z žen.

Lily se usadila na vysoké stolici. Tetička kolem ní pobíhala dokola, prohlížela si ji ze všech stran. Nakonec její zelené korzetové šaty bez ramínek ještě ozdobila lehounkým šátkem přes paže. Když si Lily šaty pečlivě prohlédla, zjistila, že nemají žádné švy, nikde nebyla ani stopa po sešívání! Kouzla ji stále nepřestávala udivovat!!

Když se otočila směrem k Amy, opět zůstala stát s otevřenou pusou. Kamarádka byla nádherně namalovaná, vlasy měla sepnuté v kadeřavém drdolu a moc jí to slušelo.

"Další dáma na česání!" zazubila se tvůrkyně téhle krásy a hnala Amy pryč.

Lily si přisedla k velkému zrcadlu, které bylo ze všech stran obeskládané různými přípravky. Vypadaly skoro jako ty mudlovské! V čem že byly jiné? Paní kadeřnice či kosmetička, kdoví, jaký nosilo titul tohle kouzelnické povolání, ani jeden z nich nevzala za celou dobu ruky a nepoužila ho. Lily se culila na svůj vlastní odraz v zrcadle. Neuvěřitelné, jak se s každým mávnutím hůlky čarodějky líbila sobě samé čím dál více. Navlněné vlasy sepla z jedné strany sponou a na druhou stranu jí připecvnila zelenou květinu. Nakonec se dlouze zadívala na své dílo, načež se nadšeně roztleskala.

To vrátilo do reality i Amyinu tetičku, která se k veselí přidala. Společně postavily obě dívky doprostřed pokoje a pořídily jednu památeční fotku. Nato se spěšně rozloučily a zmizely.

"Páni, Amy, já nevím, jak bych ti jen poděkovala..."

"Neděkuj, tetička ráda, to mi věř! Sama tomu nevěřím. Nevěděla jsem, že jsou až tak šikovné kouzelnice. Moc ti to sluší!"

"Tobě taky!"

Když koukly na hodiny, zjistily, že do začátku plesu zbývá poslední půlhodinka. Vydaly se tedy na místo srazu se svými tanečními partnery ve vstupní síni pod schodištěm.

"Běž napřed!" houkla na poslední chvíli Lily na Amy. Ta překvapivě vůbec neprotestovala, tolik se těšila!

Lily přiskočila ke svému kufru, odkud vytáhla malou krabičku, kterou jí den předem věnoval kdosi neznámý. Než se odebrala ke spánku, našla ji na svém polštáři. Doteď ji neotevřela. V podvědomí tušila, že teď je ta pravá chvíle. Nadzvedla víčko a ... našla v ní nádherné srdce barvy jejích očí. Nasadila si ho na krk a naposledy se na sebe usmála v zrcadle.

Nevnímala nic a nikoho okolo a v mrákotách došla až k velkému schodišti. Sotva na něj vstopila a udělala pár krůčků dolů, jako by procitla. Všeobecné klábosení pod schody utichlo a desítky očí se k í upnuly. Spěšně proletěla očima onen dav, při čemž zahlédla tvář Jamese Pottera a Siriuse Blacka, kterým spadla čelist dolů a ani se nepokoušeli zavřít ústa, až našla podle očekávání v tom nejtemnějším rohu rozzářeného Severuse, jak ho ještě nikdy neviděla...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 18:19 | Reagovat

Vieš ako si ma potešila?:D No, ja som túto poviedku začala čítať len nedávno a teraz napíšem aj koment. :D Ale najskôr si to idem prečítať (hip-hip hurá, že som tu ešte raz dnes šla.:D)

2 Neliss Neliss | E-mail | Web | 29. prosince 2009 v 18:23 | Reagovat

To bolo fajn. :D Chcelo by to viac akcie a dlhšiu kapču, ale inak super. :] Huh, Sirius a James s otvorenými ústami, to znie dobre. No, som zvedavá či Severus niečo neznačí... :D

3 Sasanka Sasanka | Web | 29. prosince 2009 v 20:49 | Reagovat

Páni, konečně! Tedy, trvalo ti to. Ale výsledek stojí za to. Takovou tempramentní tetičku bych sice nerozdýchala, kdyby se snažila něco podobného provádět se mnou (a vůbec mi něco dělat s vlasy, brr), ale zdá se, že Lily ani Amy to moc nevadilo...
Moc fy(i)lozofuju...
Krásná kapitolka, a už se moc moc moc moc těším na ten ples. Doufám, že ta mezera te´d nebude tak strašně dlouhá...

4 Sea Sea | 30. prosince 2009 v 8:21 | Reagovat

Souhlasím se Sasankou trvalo ti to ale je to ú-chva-tné!!! Piš dál a příště si pohniXD

5 Tina Tina | Web | 31. prosince 2009 v 17:06 | Reagovat

JUPÍ :D
už se těším na pokráčko, snad bude brzo ;-) :-)

6 Barushiq Barushiq | 31. prosince 2009 v 21:41 | Reagovat

Je pravda, že ti ty díly trvají ohromně dlouho. :D Ono se to tobě možná nezdá, ale víš jaké je to trápení pro čtenáře? :D Na druhou stranu - více si jich potom vážím, protože ten pocit, že se vyplatilo čekat... je to úžasný. A po přečtení ještě lepší. Máš talent, obrovský. :) Dlouho jsem hledala nějaké Potterovské povídky, nejlíp z dávných časů Lily a Jamese a samozřejmě i ostatních (Sirius, Severus, Remus atd.) a nikdy jsem nenašla žádnou pořádnou, která by se dala číst a která by mě vtáhla do děje. A já mám tu čest ji teďka poznat - je to ta tvoje. :) Gratuluju. Jen tak dál.

7 Evanka Evanka | 1. ledna 2010 v 14:30 | Reagovat

Děkuju moc, jste moc zlatí:)) Já vím, že mi to trvá, ale jsem v maturitním ročníku a mám toho strašně moc, takže je úspěch, že  vůbec takhle často píšu:)) není ale pravda, že si nenajdu jednou týdně ani chvilku času na to, abych napsala další kapitolu, ale někdy prostě není ta pravá spisovatelská slina a než abych vytvářela bludy, se kterýma bych nebyla sama jakž takž spokojená, tak se radši dýl odmlčím a počkám si na tu správnou chvilku:-) tak asi tak.

8 superkamosky01 superkamosky01 | Web | 4. ledna 2010 v 22:24 | Reagovat

Mo krásná kapitola! Typická tetička...(nebyla to náhodou třeba matka Molly Weasleové? :D) a Amy jako vždy moc milá a hodná...takovou kamarádku bych taky chtěla mít! Mám Amy moc ráda! :-)

9 Boyan Boyan | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 4:58 | Reagovat

Fajn blog

10 Moony Moony | Web | 4. června 2012 v 22:08 | Reagovat

dokonalost, úžast prostě já nevím co víc :D jen bych je chtěla vidět :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama