36. kapitola - eS JAKO...

14. února 2010 v 13:57 | Evanka |  Pobertovské Bradavice
"Lily?"

Polekaně sebou trhla a spadla odněkud na zem.

"Promiň, nechtěla jsem tě vylekat. Jsi v pořádku?"

Lily se rozhlédla po pokoji, aby zjistila, co se vlastně událo.

"Ty jsi... spala na parapetu? Vždyť jsi usínala v posteli... Nejsi náměsíčná?"

"Cože? Nejspíš... jo."

Lily nechtěla vysvětlovat, jak se vše událo. Všimla si dopisu a krabičky pod oknem, a tak rychle přiskočila a schovala obojí pod pyžamo.



Amy byla k nepoznání. Zářila jako sluníčko. I když se Lily usměvavá Amy líbila daleko víc než ta včerejší, nechápala onu náhlou změnu. Amy měla ve zvyku, že i o sebemenší pocit se musela ihned s někým podělit. Teď ale mlčky tančila po pokoji s tajemným úsměvem ve tváři a uklízela každičké smítko. Lily se převlékla a zamířila ke dveřím vedoucím ven z ložnice.

"Kam jdeš?"

"Na snídani!"

"Tak počkej, minutku!"

"Myslela jsem, že už jsi byla, zatímco já spala-"

"Taky že byla!" zasmála se zvonivě Amy a na rty si nanášela ´Magický polibek´. "Už jdu!"

Celou cestu nadšeně poskakovala a každou chvíli zanotovala nějakou známou melodii. Velká síň byla po plese opět v původním stavu. Až teď si Lily uvědomila, že za včerejší den snědla jen pár okřídlených čokoládových srdíček od Martyho. Usedla ke stolu vedle Remuse a pustila se s chutí do jídla. Amy obešla stůl a zaujala místo naproti v těsné blízkosti Jamese Pottera a Siriuse Blacka.

"Ale slečno, vy snad dnes nejíte?" všimnul si hned Sirius.

Dlouhou chvíli se s Amy haštěřili a přetahovali, až se Sirius rozhodl, že Amy sám nakrmí za jejího hlasitého povykování. Jedlíci od ostatních stolů se po nich pohoršeně otáčeli.

"Vypadáš nějak unaveně, Lily. Copak jsi nešla spát hned po tom, co jsme se včera rozloučili?" dal se do řeči Remus.

Sirius s Amy se překřikovali jeden přes druhého. Lily ji nepoznávala! Naopak James si dal záležet na tom, aby se na ně ani nepodíval.

"Rozbalovala jsem dárky. Dřív než večer jsem se k tomu nedostala."

James převrhnul konvici s čajem. Remus rychle zareagoval a jediným svižným mávnutím hůlky dal vše do původního stavu.

"Moc děkuju za nádhernou knížku, Remusi!"

"Nemáš zač, Lily. I já děkuju za ten zdraví-posilující lektvar. Předpokládám - vlastnoručně připravený?"

Lily přikývla a usmála se.

"Ale nepovídej, že tě tak unavily dárky. Nestrávila jsi, doufám, noc přípravami na NKÚ?"

Konverzace se jí zdála podivně strojená. Kam tím Remus míří? Může vědět....?
James na něho vrhnul pobouřený pohled s jasnou žádostí, aby toho nechal. Toho si ale Lily nevšimla.

"No dovol? Vždyť jsou prázdniny! Nemohla jsem usnout. Nebyl náhodou úplněk?"

"Nebyl!" vyhrkl automaticky Remus.

Lily zpozorněla. V Remusově tónu bylo něco zvláštního. Zírala, jak pohotově ví, v jaké fázi se nechází Měsíc. V tu samou chvíli vzhlédli k Remusovi i Sirius, James a Peter a mlčky vyčkávali, co se bude dít dál. Remus si jejich náhlého zájmu nevšímal a nevzrušeně dodal:

"Než jsem ti zabalil k Vánocům tu knížku o astrologii, malinko jsem v ní listoval. Nedalo mi to a hned jsem se musel podívat na noční oblohu. Myslím, že by Měsíc měl být právě ve druhé čtvrti."

Nevěřícně zakroutila hlavou a nemohla si nevšimnout významného pohledu, který si Remus vyměnil s Jamesem. Dojedla a zvedala se k odchodu.¨

"Amy, jdeš?" oslovila kamarádku, která v tu chvíli polykala obrovské sousto koláče, který jí přidržoval u pusy Sirius.

"Be, Biby, bojbu ba bebou bobbei."

Ve dveřích ze síně Lily dohonil Severus. Uvnitř si ho ani nevšimla. Rozpačitě ji pozdravil.

"Jéé, ahoj, Seve!"

Nechápavě na ni zíral.

"Ty - ty se na mě nezlobíš?" divil se.

"Měla bych? Stalo se něco?"

"No...asi ne. Máš chvilku času?"

"Chtěla jsem zaběhnout do sovince, ale vždyť jsou prázdniny, času dost!"

Vděčně se usmál a bok po boku kráčeli bradavickými chodbami směrem ke knihovně. Usadili se u jednoho ze stolečků v rohu. Severus měl kolem krku omotanou šálu, kterou mu Lily sama upletla, samozřejmě v barvách Zmijozelu.

"Sluší ti." zhodnotila. "eS jako Severus Snape."

Obtáhla prstem na okraji šály vyšité písmenko.

"Nebo spíš eS jako... Salazarův svěřenec?"

"Víš moc dobře, že takhle si říkají čistokrevní zmijozelští ze starobylých kouzelnických rodů, a to já nejsem. Jsem přece napůl jako ty, Lily - jsem dvojí krve!"

Knihovna byla vylidněná, a tak neváhala opřít svoji hlavu o jeho rameno, jak to dělávala dřívě - v dobách, kdy jí vyprávěl o kouzelných Bradavicích.

"eS jako Smrtijedi." zašeptala Lily a Severus sebou trhnul. "Kdo to jsou Smrtijedi?" zeptala se nevinně.

"Netuším. Kdes něco takového slyšela?"

Jeho upřený pohled ji pálil.

"Už ani nevím. Mám dojem, že jsem zaslechla někoho mluvit o zmijozelské armádě, která chce očistit kouzelnický svět od nás mudlů. Ale možná jsem ten název popletla..."

"Určitě. Nikdo takový neexistuje, tomu nevěř. Já jsem přece taky ze Zmijozelu a vůbec mi nevadí, že jsi mud - chci říct - že nejsi z kouzelnické rodiny."

"Mudla, jen to řekni."

"Ne, to nejsi. Jsi opravdová čarodějka, Lily."

"Nepatříš do té koleje. Nejsi jako oni."

"Nikam jinam bych nechtěl."

"Hmm... Tak tedy eS jako..."

"Srabus." porcedil náhle Severus skrz zuby tak zlověstně, až Lily zvedla hlavu z jeho ramene.

"Proč to říkáš?"

Lily nechápala náhlou změnu jeho chování.

"Není to tak dávno, kdy mi mé nové jméno ti tví nebelvírští kamarádíčkové znovu zopakovali - na plese..."

"Cože? Kdy?"

"Vždyť jsi u toho byla."

Severus si moc dobře pamatoval okamžik svého ponížení.

"Víš - Seve - já si to nejspíš nepamatuju."

Teď zíral překvapeně prozměnu on.

"Nepamatuješ?"

"Ne."

"Co všechno si nepamatuješ?"

"Možná by bylo jednodušší spíš vyjmenovat, co si pamatuju. Všecko předcházející půlnočnímu ohňostroji, a pak už nic, jen matné záblesky..."

"Nic?" zopakoval Severus náhle živějším hlasem.

"Nic." zasmála se Lily. "Hlavně se mi nesnaž vysvětlovat, co se dělo po dobu nepřítomnosti mé paměti, to už jsem slyšela několikrát."

Zamračil se.

"Co ti řekli?"

"Nic, co by tě mělo zneklidňovat. Hlouposti. Nevěřím tomu."

Spadnul mu těžký kámen ze srdce.

"Byl jsem to já, Lily, s kým jsi tančila, než jsi upadla..."

"Já vím."

"Moc mě to mrzí.... Nemohl jsem koukat na to, jak po tobě Potter vyjíždí..."

"Moje hloupost. Neměla jsem pít."

"Kdybych nebyl ze Zmijozelu, mohl jsem tě já odnést do ložnice..."

To bylo snad poprvé, co ho zaslechla pochybovat o své koleji nebo dokonce litovat toho, že je zmijozelský.

"Slib mi, že si to nebudeš vyčítat, to nebyla tvoje vina."

"Ale-"

"Severusi Snapee, nerozumíš? Slib mi to."

Polknul naprázdno.

"eS jako slibuji."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 15. února 2010 v 20:01 | Reagovat

Moc se mi líbilo to s tím úplňkem :D Kdo má aspoň trochu představu "who is who" v potterovském světě, tak to všechno krásně chápe, ale dostává mě, jak to třeba Lily vůbec nepobírá :D Přesně takovýhle malinký náznaky dělají z normálních povídek správnou fanfiction :D

2 Lily Lily | Web | 18. února 2010 v 9:07 | Reagovat

eS jako SKVĚLÉ

3 superkamosky01 superkamosky01 | Web | 20. února 2010 v 19:43 | Reagovat

Jo, je dobrý, jak tam děláš takové ty náznaky, jak říkala Sasanka. :-)

[2]: A eS jako Super :D

4 Moony Moony | Web | 4. června 2012 v 22:37 | Reagovat

es jako skandální, suprové, skvělé, sladké? :D krása :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama